Krysy v zákopové válce

Velkým problémem obou bojujících stran byly krysy. Ty se živily všudypřítomnými mrtvolami a dorůstaly velkých rozměrů. Kdo neviděl stovky krys dorůstajících občas velikosti kočky, těžko uvěří. Požíraly otevřené konzervy, oblečení, zkrátka vše, na co přišly. V noci přebíhaly přes obličeje spících vojáků. Rovněž zranění vojáci, kteří se nemohli sami bránit, byli vystaveni napadání těchto zlořádů. Krysy navíc přenášely vši, blechy a infekce. Byly zkrátka velkým problémem, skoro tak velkým jako samotný nepřítel. Vojáci se je snažili lovit, jak jen uměli. Stříleli je a ubíjeli pažbami pušek. Brzy pochopili, že to je zcela marný boj. Britský pěšák Richard Beasley vzpomínal: “Bylo to strašné. Pod každým mrtvým tělem byly tři až pět krys. Pojídaly maso, začínaly na očích a na hlavě. Byly příšerně veliké, bušilo mi srdce, když jsem to poprvé viděl. V noci mi přebíhaly přes tvář. Pokud jsem někde nechal jídlo, do rána bylo pryč. V noci bylo prakticky stále slyšet kousání a pobíhání krys.” Vojáci se rychle naučili zapojit do boje čtyřnohé pomocníky. Kočky se neosvědčily, jelikož lovily krysy pouze po kusech a také je často dokázaly obklíčit a přemoci. Oproti tomu teriéři zabíjeli krysy, dokud nějaké v jejich okolí byly a jeden pes tak dokázal během čtvrt hodiny zlikvidovat desítky krys. Nutno podotknout, že likvidování krys na čas (pomocí teriéra), bylo oblíbenou kratochvílí britských gentlemanů i v předválečné době. Možná si říkáte, co se dělo s ulovenými krysami. Pokud vím, tak často byly stahovány pro svou kůži, ale v případě nouze vylepšily i jídelníček. Na bídnou situaci českých vojáků bojujících na Piavě v Itálii, vzpomínal Jan Baláta z Nenkovic. “Byli jsme v bahně v zákopech, jídlo za 4 dny, špína, hygiena nulová, vykonávali tělesnou potřebu do jámy v zákopu, jedli pečené krysy a citrony. Ani chleba nebyl k mání.”

Zdroj obrázku Wikimedia Commons a Flickr