Krutý mongolský kníže Dža Lama
Na počátku 20. století se charismatický Dambídžankan (1862-1922), známý též pod šamanským jménem Dža Lama, vrátil do Mongolska a prohlašoval se za vnuka a později za reinkarnované vtělení legendárního mongolského hrdiny Amursany z 18. století. Stejně jako legendární Amursan, začal bojovat proti cizí nadvládě a zúčastnil se boje, v němž Mongolové zvítězili nad Mandžuy a Číňany. Za své zásluhy obdržel území na řece Chovd, stal se pánem nad tisícovkou aratských hospodářství a brzy na to i vojenským guvernérem celého chovdského kraje. Vybudoval nové administrativní centrum, postavil klášter Mundžin pro několik tisíc lamů a na svém území získal prakticky neomezenou moc. Přední český antropolog Emanuel Vlček v roce 2003, pro časopis Vesmír napsal: “Přísný pořádek a tuhou kázeň, které zavedl na svém území, si vynucoval bezohledností a krutostí. Z týrání lidí měl požitek. Nechával je bičovat, tlouci holemi, zajatcům dával zaživa vyříznout srdce nebo je nechal stáhnout z kůže. Mučení mnohdy vykonával sám. Lidské kůže považoval za rituální předměty, visely v jeho jurtě, aby naháněly hrůzu návštěvníkům a poddaným.”
“Dža Lama měl se svým příbuzným knížetem Chaisanem spor o nějaké celkem malicherné záležitosti. Rozhněval se však natolik, že jej kázal uvěznit. Chaisanova matka znala vládcovu krutost, a proto se ihned vydala prosit o synův život. Jako výkupné nabídla všechno své zlato, drahé kameny, stříbrné nádoby, roucha a kožešiny a nechala přihnat všechna svá stáda skotu, koní a velbloudů. Džá Lama s nabídnutým výkupným naoko souhlasil, avšak zatímco pastevci přiháněli dobytek, dal knížete Chaisana stáhnout z kůže. Práci svěřil cvičenému Kirgizovi a přikázal mu stahovat kůži tak, aby Chaisan zůstal živý. Kirgiz začal od chodidel a dolních končetin, pak pokračoval z řezů vedených na zádech a na týlu hlavy. Chaisan však uprostřed trýznění zemřel. Přítomný Džá-lama se rozzuřil, neboť již nemohl uskutečnit svůj záměr – předat matce syna staženého z kůže, a přece živého. Proto Chaisanovi, již mrtvému, prostřelil hlavu a z kůže nechal stáhnout i Kirgize. Poté předal matce zkrvavenou kůži synovu. Žena na místě zešílela.”
Dža Lama postupně vyzbrojil a vycvičil vojenský oddíl 600 mužů a začal být nebezpečný nejen pro Čínu a pro Rusko, ale i pro autonomní vládu v Urze. Generální konzul V. Ljubov z Petrohradu proto obdržel rozkaz, aby Dambídžankana zatkl a deportoval. Akcí byl pověřen kapitán 41. sibiřského střeleckého pluku Vasil Bulatov. Akce se zdařila a krutý vládce byl deportován do Ruska. Emanuel Vlček zmiňuje, že “v jeho sídle byly mimo jiné nalezeny dvě lidské kůže. Vypjaty na dřevěném rámu, sice vysušeny, ale jen hrubě očištěny od zbytků podkoží. Vše bylo zabaveno jako doličné předměty. V domě kapitána Bulatova bydlel vojenský šikovatel Václav Kopecký, který Chaisanovu kůži získal darem a v roce 1920 přivezl do Prahy, spolu s několika dokumenty. Následně bylo vše uloženo v šikovatelově bytě. Krátce před smrtí paní Kopecké ji získal pracovník orientálního ústavu pan Šíma, který i přeložil zmíněnou dokumentaci. Roku 1981 kůži získalo Národní muzeum v Praze.”
Pokud zajímá osud krutého vládce, tak nejprve byl Dža Lama vězněn v Tomsku, později v Irkutsku a v Jakutské oblasti. Po říjnové revoluci využil velkorysou amnestii politických vězňů, roku 1918 se vrátil do rodné Astrachaňské oblasti a později do Mongolska. Zde začal vést partyzánskou válku proti Číně a po roce 1921, kdy Mongolsko získalo nezávislost, vedl boj proti Rusům. V roce 1922 byl ruskými vojáky dopaden a zastřelen. Jelikož měl stále velký vliv mezi místními prostými kočovníky, vojáci jeho uťatou hlavu naložili do soli, napíchli na kopí a objížděli s ní jednotlivé usedlosti. Džá Lamova mumifikovaná hlava je dodnes uložena v petrohradském muzeu etnografie.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons