Křeslo lásky Eduarda VII.

“Křeslo lásky” vyrobené Louisem Soubrierem pro anglického prince Eduarda VII. Trůn zvaný křeslo lásky či smyslnosti (siège d’amour / de volupté), měl korpulentnímu princi umožnit a především ulehčit pohlavní styk se dvěma ženami najednou.

Eduard VII. (1841-1910) byl král Spojeného království Velké Británie a Irska a britských dominií a císař Indie od 22. ledna 1901 do své smrti. Byl prvním britským panovníkem z dynastie Sachsen-Coburg und Gotha, která byla jeho následníkem Jiřím V. posléze přejmenována na dynastii windsorskou. Eduardovské období, které zahrnovalo dobu jeho vlády, se časově shodovalo s počátkem nového 20. století a přineslo významné změny v technologiích a vědě, včetně vzniku letectví, nárůstu socialismu a dělnického hnutí. Eduard sehrál důležitou roli v rozvoji floty britského námořnictva, vojenské zdravotní služby a reorganizace britské armády po druhé búrské válce. Podporoval dobré vztahy mezi Velkou Británií a jinými evropskými státy, zvláště s Francií.

Albert Eduard se narodil 9. listopadu 1841 královně Viktorii a jejímu německému manželovi Albertovi. Dědici trůnu se dostalo slušného vzdělání včetně vojenského výcviku. Právě v jeho průběhu se měla odehrát princova první milostná aféra s irskou herečkou Nellie Clifdenovou. Změnit jeho nestoudné chování nepomohl ani sňatek s dánskou princeznou Alexandrou roku 1863. Krátce po líbánkách se princ už opět plně věnoval zahálčivému životu a užíval si po celé Evropě. Jedním z jeho nejoblíbenějších míst se stala Paříž. Bertie zde navštěvoval například restauraci Café Anglais, kde se mu přítelkyně Cora Pearl servírovala nahá na obrovském talíři. Pravidelně se princ do města nad Seinou vracel od roku 1874. Osmdesátá léta byla érou Montmartru a Moulin Rouge, kde se stal častým návštěvníkem. Avšak ještě oblíbenějším místem byl proslavený nevěstinec Le Chabanais. Zde byl pravidelným hostem až do své korunovace. Měl tady k dispozici dokonce soukromou místnost vybavenou speciální vanou ve tvaru labutě na přídi s mořskou pannou, kterou si údajně nechával plnit šampaňským. Bertieho vášní nebyly totiž pouze ženy a bakarat (hazardní karetní hra), ale také jídlo a pití. Byl schopen sníst večeři až o dvanácti chodech. Nestřídmý apetit se pochopitelně neobešel bez následků, které se promítly i do jeho milostného života. Aby se při pohlavním aktu tolik nevyčerpával, uchyloval se ke svému speciálně navrženému křeslu lásky. Způsob, jakým ho užíval, ovšem dnes již není znám.

Bertieho milostná dobrodružství se neomezovala pouze na luxusní nevěstince, milenky si nacházel také v ložnicích manželek svých přátel. Čas se naučil trávit jinak až jako král Eduard II. Tehdy ustaly rovněž jeho časté návštěvy Paříže. Od svých starých zvyků samozřejmě zcela neupustil, i nadále měl milenky a zálibu v jídle a pití. Po pěti letech vlády se Eduardovi v důsledku jeho rozmařilého stylu života začalo podlamovat zdraví. Eduard Rozkošník zemřel po několika infarktech 6. května 1910. Křeslo lásky se stalo mementem Bertieho bonvivánského života.

Zdroj obrázku Flickr

https://www.thetimes.co.uk/imageserver/image/%2Fmethode%2Ftimes%2Fprod%2Fweb%2Fbin%2Fc73d6538-4de7-11ea-b112-75acb94b3417.jpg?crop=1522%2C856%2C15%2C9&resize=1180 https://rauantiques.com/blogs/canvases-carats-and-curiosities/sex-saints-sinners-select-treasures-m-s-rau-antiques-latest-exhibition