Konzervová střecha

Improvizované oplechování střechy z použitých konzerv, za časů Velké hospodářské krize (1929-1939).

Krize propukla v roce 1929 a silně zasáhla všechny vrstvy společnosti a u mnohých lidí vyvolala nedůvěru v politický systém založený na demokracii a ekonomice volné soutěže. Vzrostla naopak podpora autoritářství a ideologií nabízejícím revoluční změnu systému, konkrétně fašismu a komunismu. Krize je proto považovaná za jednu z hlavních příčin druhé světové války. K úplnému oživení hospodářství došlo až na konci 30. let, kdy se mnohé státy začaly připravovat na možnou válku a vznikla tak řada armádních zakázek. USA se s důsledky krize potýkala až do konce 2. světové války, i přestože na začátku 40. let byla v USA nízká nezaměstnanost a rostoucí HDP. Nezaměstnanost byla prý uměle snížena brannou povinností, “zaměstnanci” však nebyli skutečně ekonomicky činní. Přídělový systém trval v USA v některých oblastech až do roku 1947.

Původ konzerv sahá do období napoleonských válek – sám Napoleon Bonaparte vyhlásil v roce 1795 odměnu pro toho, kdo objeví způsob delšího uchování potravin pro jeho armádu. Objevem tohoto vynálezu se může pyšnit pařížský kuchař Nicolas Appert. Tehdejší konzerva však byla skleněná. Krátce po skleněné konzervě přišel anglický obchodník Peter Durand s konzervami plechovými, na které získal i od anglického krále patent (25. dubna 1810). Kovové konzervy se vyrábějí nejčastěji z ocelového plechu potaženého cínem, nebo nověji z hliníkových slitin. Uvnitř může být i tenká vrstva plastu, ale takové konzervy nejsou vhodné k ohřevu pokrmu přímo uvnitř. Mezi výhody konzerv patří především to, že v nich skladované komodity jsou velmi odolné, trvanlivé, snesou hrubější zacházení a dobře se skladují, jelikož nemají příliš přísné podmínky na okolní teplotu a světlo, které jim v případě kovových konzerv nevadí vůbec. Konzervy se často vyrábí v takových velikostech, aby jedna nádoba odpovídala jedné porci, což usnadňuje logistiku.

Zdroj obrázku Flickr