Koncept sovětské létající ponorky

Ve 30. letech vypracoval inženýr Boris Ušakov plány ponorného letadla a rychle si získal podporu i sovětského námořnictva. Létající ponorka by nejprve vypátrala nepřátelskou loď, určila by její směr a letěla před ni. Následně by se ponořila a udeřila svými torpédy. Ovšem nakonec se ukázalo, že podobný stroj by měl jen omezený potenciál a jeho sestrojení by bylo velmi složité. V roce 1939 byl projekt dočasně pozastaven, leč během druhé světové války projekt obnovil samotný generální ředitel NKVD Lavrentij Berija. V roce 1947 byla provedena první zkouška. Avšak v roce 1953 byl projekt nadobro zrušen příkazem prvního tajemníka Komunistické strany Sovětského svazu Nikitou Chruščovem.

Americký vynálezce Donald Reid postavil v roce 1962 ponorku nazvanou RFS-1. Právě tento stroj dokázal, že létající ponorka by se zkonstruovat dala. Během zkoušky RFS-1 letadlo dokončilo několik krátkých letů (ve výšce až 25 m) a poté se ponořilo do hloubky 3,5 metru. Letadlo mělo otevřený kokpit, takže pilot musel pod vodou použít aqualung – první potápěčský dýchací přístroj s otevřeným oběhem vzduchu.

Zdroj obrázku Wikimedia Commons a Flite Test