Kluzáková puma Siemens-Schuckert
V průběhu první světové války objevily první robotické zbraně ve vzduchu i na zemi. Ve všech případech se jednalo o jakési nosiče nálože k cíli, jakási pozemní či vzdušná torpéda. Do stádia prototypů se dostala kupříkladu dálkově řízená klouzavá bomba německé společnosti Siemens Schuckert odhazovaná ze vzducholodí.
Vývoj zahájili známí němečtí vynálezci a konstruktéři otec a syn Siemensové již roku 1910. Jejich dílem byl především nezarušitelný systém dálkového řízení pomocí tenkých drátů, jaký dodnes používá řada typů protitankových řízených střel. Již v říjnu roku 1914 představil Dr. Georg Wilhelm von Siemens (1855-1919) vlastní dálkově řízený torpédový kluzák / kluzákovou pumu. Zde se jednalo o kombinaci klasického torpéda a kluzákového trupu. Puma neměla přímo zasáhnout cíl, ale ve vhodné vzdálenosti uvolnit torpédo, které by následně zasáhlo cíl pod čarou ponoru. Navádění na cíl probíhalo na dálku z mateřského letounu a to buď pomocí tenkého měděného drátku odvíjeného z cívky, nebo radiovými signály. Společnost Siemens-Schuckertwerke měla již od počátku války zkušenost s výrobou rychlých, dálkově ovládaných člunů – Fernlenkboote (FL), vyráběné od roku 1915. Tyto dálkově řízené čluny se dočkaly i bojového nasazení.
Letové zkoušky kluzáku byly prováděny od ledna 1915 z hangáru Siemens-Schuckert v Biesdorfu, za dozoru inženýra Dornera. Od roku 1917 byl projekt součástí programu kluzákových pum s váhovou kategorií od 300 do 1000 kg. Jako nosič byly využívány vzducholodě Zeppelin a v budoucnu měl být využit bombardovací letoun Siemens-Schuckert R.VIII. Dne 2. srpna 1918 byla jedna kluzáková puma o hmotnosti 1000 kg zavěšena pod Zeppelin L.35. Po úspěšném odpojení byla puma řízena až na vzdálenost 7,5 km. Ač samotný let byl často úspěšný, samotná puma nikdy nefungovala a nebyly tak schopny nasazení na frontě. Projekt byl ukončen v lednu 1918 a i zkušební letoun R.VIII byl zkompletován až po válce (1919). Do konce války bylo vyrobeno zhruba 100 kluzákových pum různých konstrukcí. Osobně vidím hlavní problém této pozoruhodné zbraně především v poruchovosti samotných pum / torpéd. Přeci jen ta byla podpořena nárazem při dopadu na vodní hladinu, po odpojení z nosného kluzáku. Dalším problémem byla nutnost spoléhat se na optické navádění kluzáku, což silně omezovalo jeho potenciál. Rozhodně se ale jedná o velice pozoruhodnou zbraň, kterou Wilhelm von Siemens předběhl dobu. Vývoj potají pokračoval po prohrané válce a vedl k úspěšným zbraním této kategorie nasazeným ve druhé světové válce. Předchůdce pozdějších německých protilodních střel “Fritz X” a prakticky celé této kategorií naváděných protilodních střel, tedy můžeme hledat v období První světové války.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons
