Když po sobě nechávali pánové střílet
Dne 15. března 1922 poblíž Carnegie Hall, zachytil zpravodajský fotograf, kterak je jistý Leo Krause postřelen z bezprostřední blízkosti. Nu nebyl obětí zločinu, ale šikovným prodavačem neprůstřelných vest a během své sedmadvacetileté kariéry byl takto postřelen více jak 4 000x. Zajímavostí je, že o dvacet let dříve, 15. února 1902 přišly noviny Scientific American s velice podobným snímkem, který byl reklamou na jinou neprůstřelnou vestu.
Jan Szczepanik (1872-1926), zvaný “polský Edison”, tehdy propagoval vestu vytvořenou z mnoha vrstev hedvábí, která měla chránit před střelnými zbraněmi a střepinami. Byť šlo o velice drahou věc, vynálezce cílil na bohatou honoraci, která byla v této době terčem mnoha anarchistických atentátů. Slavná je rovněž fotografie z roku 1901, na níž Szczepanikův přítel, jistý pan Borzykowski, střílí na vynálezcova sluhu Josefa oděného v neprůstřelné vestě. Snímek byl poprvé otištěn v novinách Ilustracja Polska, následně populárním německým týdeníkem Illustrirte Zeitung a o pár měsíců později se objevil v Scientific American. Díky propagaci v tisku je Szczepanik často považován za “otce” neprůstřelných vest, byť tento titul je oficiálně přisuzován jinému polákovi. Casimir Zeglen (1869-1927), původním jménem Kazimierz Żegleń, se narodil poblíž Tarnopolu a roku 1890 se přestěhoval do USA, kde působil jako římskokatolický kněz. Experimentoval s tvorbou neprůstřelné látky kombinované s ocelovými hoblinami, mechem a vlasy. Výsledkem byl nepružný materiál s rozporuplným použitím. Během výzkumu narazil na práci Dr. George E. Goodfellowa, která pojednávala o neprůstřelnosti vrstveného hedvábí. Po návštěvě tkalcoven ve Vídni a Cáchách přišel se způsobem jak tkát a vrstvit hedvábí tak, aby zachytilo vystřelený projektil o nižší rychlosti. V roce 1893, po atentátu na starostu Chicaga Cartera Harrisona, Zeglen představil první komerční neprůstřelnou vestu. O čtyři roky později ji vylepšil a nechal si patentovat postup tkaní. Materiál měl tloušťku 3,175 mm a zachránil život španělskému králi Alfonsovi XIII., když vedle jeho kočáru explodovala bomba. Nějaký čas se Zeglen snažil marně nabídnout své vesty americké policii, ale kvůli enormně vysoké ceně z prodeje sešlo. Zlom přišel v září 1901, kdy anarchista Leon Frank Czolgosz (1873-1901) syn polských přistěhovalců, v New Yorku postřelil amerického prezidenta Williama McKinleyho. Ačkoliv se v první chvíli nezdálo, že prezidenta zranění ohrožují na životě, jeho stav se rychle zhoršil a o osm dní později následkům atentátu podlehl.
Incidentu obratně využil zmíněný Jan Szczepanik, který využil tisku k propagaci neprůstřelné vesty velice podobné Zeglenově konstrukci. Jeho nápad vyšel bravurně a díky výše popsané fotografii se o novém vynálezu dozvěděla široká veřejnost. Popularita byla enormní a kněz Zeglen byl velice rozzloben, když se dozvěděl, že jeho jméno není nijak zmíněno. Vydal se do Polska a snažil se využít patentů, aby přesvědčil veřejnost, že právě on je vynálezcem neprůstřelné vesty. V roce 1904 se pokoušel prodat svůj vynález ruské armádě, ale na místě zjistil, že jej Szczepanik opět předběhl. Spor vyřešil až pokrok v palných zbraních v roce 1910, přičemž hedvábí již nedokázalo ochránit nositele před moderními projektily. Szczepanik se proslavil jako “polský Edison”, díky desítkám dalších vynálezů, od telektroskopu (předchůdce televize), bezdrátového telegrafu a elektrické pušky až po ponorku. Zeglenův osud byl mnohem horší, jelikož po návratu do Chicaga zjistil, že je ve své farnosti poněkud nadbytečný a kvůli dlouhým cestám i nahrazený jiným kolegou. Pokud jde o samotné neprůstřelné vesty, tak jejich návrat přišel v době první světové války, kdy se jimi chránili důstojníci a později i prostí vojáci. Jednotlivým vzorům sem se věnoval v seriálu jednotlivých článků. Tehdy byla znovu vzkříšena myšlenka vesty z vrstveného plátna, ale doplněná již kovovými pláty. Výsledek tak v podstatě připomínal moderní vzory. Jednou z těchto vest byla i neprůstřelná vesta jistého Leo Krause, o níž se zmiňujeme v úvodu.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons
