Kalení podvozkové vany tanku v olejové lázni
Kalení podvozkové vany tanku Panzer 68 v olejové lázni (1977)
V roce 1968 vyrobila švýcarská firma Eidgenössische Konstruktions-Werkstätte, EKW se sídlem v Thunu prototyp tanku Pz-68 (později označovaného Pz-68 Mk1). Tento tank byl následníkem předchozího typu Pz-61 a na první pohled byly oba tanky identické. Ještě téhož roku byl Pz-68 zaveden do výzbroje švýcarské armády. Výroba verze Mk1 probíhala v letech 1971 až 1974 a švýcarské armádě bylo dodáno 170 kusů. Oproti svému předchůdci byl Pz-68 Mk1 vybaven stabilizátorem kanónu ráže 105 mm. Systém řízení palby byl rozšířen o balistický digitální počítač, vylepšený kombinovaný zaměřovač a infračervený noktovizor. Na strop věže mezi příklop velitele a nabíječe byl umístěn granátomet pro odpalování osvětlovacích granátů. Dále byl tank vybaven modernizovaným původním motorem a poloautomatickou převodovkou. Původní kolejový pás byl nahrazen širším a byla prodloužena jeho styčná plocha s terénem. Pás bylo možné doplnit pryžovými patkami zamezujícími opotřebování komunikace. V roce 1977 bylo vyrobeno 50 tanků označených Pz-68 Mk2, u kterých byl vylepšen termoizolační plášť kanónu a prostor věže byl vybaven vylepšeným odsávačem plynů vzniklých při výstřelu. V letech 1978 až 1979 proběhla výroba 110 tanků Pz-68 Mk3, který měl vedle předchozích vylepšení navíc zvětšenou věž. Sériová výroba poslední modifikace Pz-68 Mk4 proběhla v letech 1983 až 1984 a čítala 60 tanků a slučovala v sobě veškeré vylepšení předchozích typů. Po té byla výroba ukončena.
Na výrobě tanku Pz-68 se podílelo 20 švýcarských firem dodávajících komponenty pro jeho výrobu. I přes veškerou snahu tank Pz-68 nelze považovat za zdařilou konstrukci. Vedle mnoha dalších nedostatků, především slabá pancéřová ochrana, poměrně zastaralý systém řízení palby, nespolehlivý stabilizátor kanónu, nízká životnost pásů a poměrně vysoká spotřeba paliva vedly velení švýcarské armády ke zrušení další modernizace tohoto tanku a byl přijat návrh na nákup německých strojů typu LEOPARD 2. Tanky Pz-68 byly ze švýcarské armády postupně vyřazeny do konce roku 2000.
Podle některých zdrojů bylo rozhodnuto od roku 1988 zahájit rozsáhlou modernizaci tanků Pz-68 na verzi Pz-68/88. V rámci této modernizace měl být tank vyzbrojen novým kanónem ráže 120 mm. Dále měl být vybaven zcela novým systémem řízení palby, včetně laserového dálkoměru, úsťovým referenčním systémem kanónu, novým stabilizovaným zaměřovačem střelce a velitele, zdokonaleným zavěšením pojezdových kol a vylepšeným filtroventilačním zařízením proti ZHN. Výrazným způsobem měla být zesílena pancéřová ochrana tanku. Výroba 195 kusů tohoto nového typu tanku měla být zahájena v roce 1994.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons
https://i.redd.it/9ukipj3y326z.jpg
