Jiří Arvéd Smíchovský

ThDr., JUDr. et PhDr. Jiří Arvéd Smíchovský (1898-1951) byl rozporuplnou postavou českých moderních dějin a významnou osobností českého hermetismu. Během svého života byl mnohým: svobodným zednářem, katolíkem i satanistou, trojnásobným doktorem, polyglotem ovládajícím osm jazyků, géniem s perfektní pamětí, okultistou, nacistickým kolaborantem, donašečem pro StB. Poválečný tisk mu dal mnoho přezdívek: Malostranský ďábel, novodobý pražský Faust nebo Ďáblův přítel.

Jiří Arvéd Smíchovský se narodil 1. května roku 1898 do významné Pražské měšťanské rodiny. Jeho rodiče zakoupili dům U zlaté lodě, číslo popisné 118 na rohu ulic Letenská a U Lužického semináře. Zde jeho otec Rudolf Smíchovský zřídil dílnu na výrobu tiskařského náčiní a prodejnu potřeb pro tiskaře. Dům, ve kterém byla shromážděna řada uměleckých předmětů a cenných knih navštěvovala pestrá společnost významných osobností své doby. Rudolf Smíchovský se jako vlivný zbožný katolík stýkal i se samotným papežem, rovněž podporoval výtvarníky, kteří se ve své tvorbě věnovali náboženským tématům.

Jiří navštěvoval obecnou školu u sv. Jiljí na Uhelném trhu a od roku 1916 studoval práva na pražské německé univerzitě. Studium práv však nedokončil, neboť byl mobilizován do Rakousko-uherské armády a v hodnosti poručíka sloužil na italské frontě. Zde plnil úlohu zpravodajského důstojníka, ale krátce po nasazení na frontě dezertoval a ukrýval se v klášteře u Pisy. Byl zajat, internován v zajateckém táboře, kde vstoupil do československých legií a zřejmě i do služeb italské zpravodajské služby, pro kterou pracoval až do 30. let 20. století. Po první světové válce v roce 1920 dokončil studia práv a potom studoval teologii na římské Collegium Germanicum a filozofii na univerzitě ve francouzském Toulouse. Do Československa se vrátil v roce 1929, měl doktorát z práv, teologie a filozofie a ovládal češtinu, němčinu, francouzštinu, italštinu, latinu, klasickou řečtinu a hebrejštinu. Začal se zajímat o okultní nauky a kabalu. Několikrát přednášel v hermetickém spolku Universalia, stýkal se svobodnými zednáři, zároveň byl ale členem Národní obce fašistické, kam vstoupil v roce 1934. Předtím byl krátce členem Sociální demokracie, České strany národně socialistické i Československé strany lidové. Ve třicátých letech hojně navštěvoval pražské vinárny a byl neformálním vůdcem malé skupinky obdobně smýšlejících přátel. Mezi nimi byl i František Kabelák, znalec magie, který s ním praktikoval magické pokusy. Stýkal se i s dalším znalcem magie a okultismu Janem Keferem, za kterým docházel na jeho pracoviště, do knihovny Národního muzea. Krátce působil jako asistent archeologického oddělení Pražské německé univerzity a publikoval v esoterickém časopise Logos. Zajímala se o něj rovněž Pražská policie, a to především kvůli jeho členství v Národní obci fašistické, homosexuální orientaci a možná i kontaktům na italské zpravodajské služby.

Malostranský Faust toužil poznávat skrytá tajemství, protože věřil, že všecko podstatné už bylo objeveno, ale mají k tomu přístup jen zasvěcení. Toužil po tom stát se jedním z nich. Sháněl hermetické spisy, dokonce i v klášterních knihovnách. Materiály skupoval nebo zabavoval a nechal si je posílat domů. V prvním patře si zřídil knihovnu, kde uchovával vzácné tisky a rukopisy. V čase mobilizace sloužil u útvaru na Podkarpatské Rusi, kde se ale radikalizoval, po demobilizace se účastnil pokusu o obsazení Lidového domu a útoku proti Vinohradské synagoze. Dle policejní zprávy se chtěl především zmocnit zde uložených knih a rukopisů.Ihned na začátku okupace začal, údajně nedobrovolně, spolupracovat s německou tajnou službou Sicherheitsdienst (SD) a používal německou verzi svého jména – Georg Arwed Smichowski. Pro SD zpracovával v univerzitní knihovně zednářskou literaturu, materiály týkající se Sokola, protirakouské odbojové organizace Maffie a okultních společností v Čechách. Účastnil se několika denního výslechu slavného malíře a významného zednáře Alfonse Muchy, který byl propouštěn poté, co onemocněl na zápal plic a téhož roku zemřel.

Poněkud překvapivě byl sám Smíchovský během války třikrát nacisty vězněn. Poprvé od srpna do prosince 1941, podruhé od září 1944 do dubna 1945 a potřetí od 1. května 1945 do konce okupace. Dne 15. května 1945 byl zatčen a obžalován na základě retribučních zákonů ze zločinů proti státu a z udavačství. Ještě v květnu 1945 byl vyslýchán II. odborem Zemské bezpečnosti a později Státní bezpečností, která se snažila vytěžit všechny spolupracovníky nacistických tajných služeb. Během soudu, který začal 29. dubna 1947 v Praze, odmítl obhájce a před retribučním soudem se hájil sám. Několik svědků potvrdilo, že jim během protektorátu pomohl, nebo i zachránil život, ale jeho služby pro Sicherheitsdienst byly rozsáhlé a nepopíratelné. Tvrzení, že ke spolupráci byl donucen, soud neuvěřil a byl v květnu 1947 odsouzen na doživotí. Po odsouzení byla jeho rozsáhlá knihovna z větší části zabavena. Vězněn byl na Pankráci, v kamenolomu Dolní Bříza, od dubna 1949 v Plzni na Borech a nakonec na Mírově. Zde byl několikrát napaden spoluvězni na které donášel Státní bezpečnosti. Byl využíván jako svědek proti příslušníkům a agentům Sicherheitsdienstu a gestapa. Podle dobových dokumentů na popraviště přivedl kolem 50 nevinných lidí. Díky tomu získal vlastní celu, v níž se dle svědectví spoluvězňů snažil praktikovat černou magii. Zemřel 22. ledna roku 1951 ve vězení za nejasných okolností, pohřben byl na vězeňském hřbitově na Mírově do hrobu číslo 301 – dnes je na jeho místě park.

Zdroj obrázku Wikimedia Commons a Mall TV