První mešita v Českých zemích
Zajatecký tábor byl v Podhradě u Chebu založen v únoru 1915. Znamenal pro místní obyvatele velkou, zejména potravinovou zátěž. Bylo postaveno 180 baráků pro vojenské zajatce, dřevěné objekty ubytovny, umývárny, dezinfekční objekty, prádelny, pekárny, krejčovské a truhlářské dílny. Tábor měl vlastní elektrické osvětlení a vodovod. Od okolí byl oddělen dvoumetrovým drátěným plotem, který byl zesílen strážními věžemi. Ubytováno zde bylo 800 mužů ostrahy, důstojníků a lékařů. Kapacita činila neuvěřitelných 10 000 osob a v jednu dobu zde žilo dokonce 12 500 zajatců.
Drženi zde byli převážně ruští vojáci všech etnik a subetnik (Baškirové, Kumykové, Nogajci, Čeremisové (Marijci), Avarci nebo Krymští Romové). Protože většinu z nich tvořili muslimové, byla v táboře postavena mešita s vysokým minaretem, do které se vešlo až 1600 věřících. Prvních 400 zajatých vojáků z ruské fronty přijelo 24. března 1915. Během války zde byli internováni také vojáci ze Srbska, Slovinska, Chorvatska nebo Černé Hory. Zajatci vykonávali pomocné práce v zemědělství a stavebním průmyslu. Přesto se zde rozmáhaly nemoci, které si v roce 1918 vyžádaly životy 420 Rusů, 46 Italů, a 220 zajatců islámského vyznání. Pohřbeni byli na nedalekém hřbitově. Po uzavření brestlitevského míru začaly transporty odvážet vojáky zpět do vlasti.
Tábor postupně zanikl, stejně tak mešita s minaretem. Rovněž na velké části hřbitova vznikly za socializmu zahrady a dochovaly se jen dva velké pomníky. Jeden s pravoslavným křížem a druhý s mohamedánským půlměsícem. V roce 2007 se v Chebském deníku objevily zprávy, že by se mohl válečný hřbitov snad dočkat obnovy. A dočkal se – v roce 2009 byla zahájena jeho obnova.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons