Jedlík Charles Domery
Charles Domery byl vojákem polského původu, který sloužil v armádách Pruska a Francie, ale do historie se zapsal pro svůj neobvyklý apetit. Během Války první koalice (1792-1797), což byl první pokus evropských monarchií porazit revoluční Francii, se rozhodl zběhnout z pruské armády oplátku za jídlo. Ani zde se ale jeho služba neobešla bez komplikací. Byť byl fyzicky zdravý, trpěl hladem a snědl veškeré dostupné jídlo. Když byl umístěn poblíž Paříže, snědl za rok celkem 174 koček. Ačkoliv neměl rád zeleninu, pokud nemohl najít jiné jídlo, požral každý den 1,8 až 2,3 kg trávy. Během služby na francouzské lodi Hoche se natrefil na nohu uraženou dělovou kulí. Popadl ji a začal jíst, leč člen osádky jej odstrčil a nohu hodil přes palubu. V roce 1798 byla Hoche zajata britskými silami a osádka internována v Liverpoolu. Charles Domery zde své věznitele šokoval tím, že navzdory desetinásobku obvyklých dávek snědl vězeňskou kočku a nejméně 20 potkanů, často rovněž svíčky. V jednom experimentu pozřel během dne 16 liber (7,3 kg) syrového kravského vemene, syrového hovězího, lojové svíce a čtyři lahve portského. To vše snědl a vypil, aniž by se vyprázdnil, močil nebo zvracel.
Charles Domery, později známý jako Charles Domerz, se narodil v Benche v Polsku (žádné takové místo v Polsku ale neexistuje, tak patrně šlo o pozdější zkomolený zápis). Nutno dodat, že Polsko si na základě velmocenských dohod rozdělilo Rusko, Prusko a Rakousko, čímž jako samostatný stát zaniklo. Byl jedním z devíti synů vydatného jedlíka a tuto schopnost prý podědili všichni jeho potomci. Jedinou nemocí kterou jeho rodina trpěla, byly neštovice, které prodělal v mládí a všichni ji zdárně přežili. Od třinácti let sloužil v pruské armádě, s níž se účastnil obléhání města Thionville. Obléhání započalo 24. srpna 1792, celkem 20 000 Rakušanů a 16 000 francouzských royalistů zde nedokázalo porazit vojsko tří až čtyř tisíc Francouzů, kterým velel Georges Félix de Wimpffen (1744-1814). Obléhatelé zde trpěli nedostatkem potravin, což Domery považoval za nesnesitelné a rozhodl se zběhnout do města. Místní velitel jej odměnil velkým melounem, který okamžitě snědl i s kůrou. Generál de Wimpffen jej následně obdaroval řadou dalších potravin, které rovněž sežral, následně vstoupil do řad francouzské revoluční armády. Získal dvojnásobné příděly jídla a za žold si pořizoval potraviny kdykoliv to jen bylo možné. Přesto trpěl extrémním hladem. Zatímco byl umístěn ve vojenském táboře poblíž Paříže, snědl za rok 174 koček z nichž zůstaly jen kosti a kůže. Někdy je před pozřením zabil, ale pokud byl velmi hladový nečekal a pozřel je živé. Často tak měl podrápanou tvář i ruce. Upřednostňoval syrové maso před vařeným a miloval syrová býčí játra, nepohrdl ale ani jiným masem.
Během služby na francouzské lodi Hoche se natrefil na nohu uraženou dělovou kulí. Popadl ji a začal jíst, leč členo osádky jej odstrčil a nohu hodil přes palubu do moře. V říjnu 1798 byla Hoche spolu s dalšími plavidly (převážejícími 5 000 vojáků k invazi) zajata u pobřeží Irska eskadrou královského námořnictva pod velením sira Johna Borlase Warrena (1753-1822). Francouští námořníci byli internováni v zajateckém táboře poblíž Liverpoolu. Charles Domery zde své věznitele šokoval tím, že navzdory dvojnásobku (později dokonce desetinásobku) obvyklých dávek snědl vězeňskou kočku a nejméně 20 krys, které mu vběhly do cely. Standardní denní dávka pro francouzského válečného zajatce byla 26 uncí (740 g) chleba, půl libry (230 g) zeleniny a 2 unce (57 g) másla nebo 6 uncí (170 g) sýra. Aby se snížilo riziko nemocí přenášených vodou, byly zajatcům vydány dávky mírně alkoholických nápojů – slabé pivo a zředěný rum, a převařených nápojů, jako čaj a káva. Domery později zmiňoval, že pokud byl jeho příděl piva vyčerpán, uchýlil se k pití vody, aby si umyl jídlo. Také snědl léky z táborové ošetřovny bez jakýchkoliv zjevných nepříznivých účinků. Bylo také zaznamenáno, že pravidelně jedl táborové svíčky.
Netrvalo dlouho a neobvyklý pažravec zaujal i samotného velitele zajateckého tábora, který oslovil komisaře odpovědného za dohled nad dobrými životními podmínkami válečných zajatců. Do tábora v roce 1799 dorazila komise složená z doktorů J. Johnstona a Thomase Cochrana, kteří provedli experiment s cílem otestovat Domeryho stravovací kapacitu a toleranci na neobvyklá jídla. Ve 4:00 ráno byl subjekt probuzen a nakrmen čtyřmi librami (1,8 kg) syrového kravského vemene, které bylo bez váhání pozřeno. V 9:30 ráno dostal a pozřel 5 liber (2,3 kg) syrového hovězího masa, dvanáct velkých lojových svíček v celkové hmotnosti jedné libry (453 g) a láhev portského vína, které byly všechny spotřebovány. V 13:00 následovalo dalších 5 liber hovězího masa, libra (453 g) svíček a tři velké lahve portského. V průběhu experimentu vše snědl a vypil, aniž by se vyprázdnil, močil nebo zvracel. jeho puls zůstal pravidelný a jeho kůže si udržovala stabilní teplotu. Za svůj dobrý výkon si v 18:15 vysloužil další lahev portského a vykouřil dýmku.
Téměř vše, co je o Domerym známo, pochází právě z roku 1799, kdy jeho příběh popsal Dr. J. Johnston pro časopis Medical and Physical Journal. Johnston při popisu vycházel převážně z informací poskytnutých Dr. Thomasem Cochranem. V textu zmiňuje, že “Charles Domery se na hovězí maso vrhal se zuřivostí hladového vlka, trhal jej a polykal se psí chamtivostí. Když jeho krk vyschnl z neustálého jídla, promastil jej porcí lojových svíček. Pokud nemá na výběr, dokáže pozřít obrovské množství syrových brambor nebo tuřínu, leč vždy se vyhýbal chlebu nebo zelenině.” Krom neobvykle velké žravosti nebyl nijak abnormální. Lékaři jej popsali jako muže vysokého 191 cm, šedookého s dlouhými hnědými vlasy. Měl hladkou pokožku a příjemnou tvář. Nebyly zaznamenány žádné známky duševní nemoci a přestože byl negramotný, jeho kolegové z lodní posádky i vězeňští lékaři jej považovali za normálně inteligentního. Nevykazoval žádné vnější známky špatného zdraví, jeho oči byly živé a jazyk čistý. Puls pravidelný a tělesná teplota normální. Svaly byly normálně utvářeny, byť lékaři je považovali za slabší než bylo obvyklé. Přesto dokázal ve francouzské armádě pochodovat až 14 francouzských líg (42 km) za den, bez škodlivých účinků. Jedinou zajímavostí bylo, že během spánku se silně potil a během noci se několikrát budil hlady. Bohužel jeho další osud po internaci není znám, zda se vrátil do Francie, Polska nebo zůstal v Liverpoolu.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons
