Ján Bahýľ konstruktér vrtulníků
Slovenský konstruktér a vynálezce, kterému byl roku 1895 udělen patent na vrtulník. Ján Bahýľ se narodil 25. května roku 1856 ve Zvolenské Slatině, domě číslo 19. Jeho rodiči byl rolník Martin Bahýľ narozený roku 1822 a v matrice zapsaný jako Bahily, matkou byla Zuzana rozená Chovancová. Rod Bahýľů lze ve Zvolenské Slatině doložit již okolo roku 1770. Údaje o studiu mladého Jána Bahýľa se poněkud rozcházejí. Jisté je, že po skončení základní školy v rodné obci pokračoval ve studiu na Zvolenském gymnáziu a posléze na vyšší vojenské odborné škole se zaměřením na vojenská opevnění. Dle jiné verze, navštěvoval Banskou akademii v Banské Štiavnici, kterou ukončil maturitou s diplomem technického kresliče. Podle této verze vystudoval po vstupu do armády vojenskou akademii ve Vídni. Ve funkci vrchního stavebního mistra působil v několika posádkách, hlavně na východní (Halič) a jihovýchodní části mocnářství. Dne 22. června roku 1886 se oženil s Rosinou Schwanczerovou z Bratislavy a v březnu 1895 se jim narodil syn Gustav. S jistotou víme, že na jaře 1895 působil v hercegovinském Trebinje, ale ještě téhož roku byl přeložen do haličského Lobzowa, kde působil minimálně od července. Vzhledem ke svému mimořádnému technickému nadání se zabýval řadou nejrůznějších problémů z oboru vojenské vědy a stavební techniky, strojírenství atd. Vypracoval mnoho návrhů, jejichž cílem bylo vylepšení v oboru dělostřelecké techniky a železniční dopravy – od roku 1888 se mimo jiné zabýval automatickým spojováním vlakových souprav. V roce 1894 vypracoval návrh konstrukce vrtulníku s pohonem lidské síly (šlapací), na nějž 13. srpna 1895 obdržel patent. Nutno ale podotknout, že pouze pro Uherskou část monarchie, obdobná konstrukce tak mohla být (a byla) patentována jiným člověkem pro Předlitavsko. Pokud jde o samotnou konstrukci, tak s jistotou můžeme říci, že tento typ pyl neletuschopný, byť není jisté, zda vůbec někdy vznikl reálný prototyp.
Ján Bahýľ při svém pozdějším působení v Bratislavě, navázal spolupráci s výrobcem kočárů Antonem Marschallem. V letech 1901–1903 zhotovili v Marschallově dílně vylepšený model vrtulníku s dvěma protiběžnými čtyřlistými vrtulemi poháněný benzinovým motorem nazvaný Avion, který v roce 1905 přihlásili v Budapešti k patentu. V lednu 1906 byl Bahýľovi vydán takzvaný popis patentu, ale další osud vrtulníku není znám. Tento mechanismus již vypadá mnohem realističtěji, leč i na něm je patrné, že konstruktér nebyl příliš obeznámen s výsledky leteckých bádání ohledně tvaru a konstrukce vrtulí, kterou o deset let dříve vypracoval brněnský profesor Georg Wellner. Zajímavé je, že oproti dřívějším návrhům vrtulníků, podobné konstrukce, řešil Bahýľ dopředný let posunem těžiště (gondoly s osádkou), což bylo oproti jiným velice jednoduché a elegantní řešení. Obecně je ale nutno říct, že jeho konstrukce sice nejsou zcela originální (často již byly patentované jinde), ale je nutno jej brát jako jednoho z průkopníků v oblasti vrtulníků a rovněž byl jedním z mála lidí, kteří se zabývali jejich reálnou stavbou. Jánu Bahýľovi bylo uděleno celkem 17 vojenských a jiných technických patentů, mezi jinými například na:
vrtulník poháněný spalovacím motorem
balon se vzduchovou turbínou
tank na parní pohon
zařízení na spojování vagónů
výtah na Bratislavský hrad
vložku do kamen pro lepší využití paliva
využití spádu kanalizační sítě k výrobě elektrické energie
Společně s Antonem Marschallem sestrojil také první automobil poháněný benzinovým spalovacím motorem na Slovensku. Zemřel po dlouhé nemoci 13. března 1915 v Bratislavě. Jméno Jána Bahýľa nese asteroid (26640) Bahyl, objevený v květnu 2000 slovenským astronomem Peterem Kušnirákem. Úřad průmyslového vlastnictví SR uděluje každé dva roky Cenu Jána Bahýľa za mimořádně hodnotné průmyslověprávně chráněné slovenské řešení.
Zdroj obrázku