Islandský maják Þrídrangaviti

Vestmannaeyjar neboli Vestmanské ostrovy leží 12 km jižně od Islandu a stráží je maják Þrídrangaviti, na který se lze dostat pouze vrtulníkem. Na rozdíl od většiny majáků, tento nemá žádný možný přístup z vody nebo pevniny. Co je na něm mimo jiné neskutečné je to, že byl postaven již v roce 1939. Vedoucí výstavby majáku Árni G. Þórarinsson později v rozhovoru zmínil, že bylo nutné nejprve shromáždit všechny zkušené horolezce z ostrovů, rovněž vrtačky, kladiva, řetězy a skoby k jejich zajištění. Přes neklidné moře se pomocí člunů muži dopravili ke skále a začali se škrábat k vrcholku. V posledním úseku museli dokonce předvést poněkud krkolomný akrobatický kousek – kdy jeden musel kleknout na kolena, druhý si na něj stoupl a třetí po tomto lidském žebříku vyšplhal. Následovala urputná práce s osekáváním skály do potřebného tvaru, aby se na vrcholku dalo alespoň postavit. Během dalších prací byl vystavěn nízký maják a v padesátých letech přibyl i heliport. Samotný maják stojí na skále pojmenované Stóridrangur, dalším z nedalekých skalisek je Þúfudrangur, Klofadrangur a čtvrtý (nejnovější) je bezejmenný.

Vestmannaeyjar je souostroví a zároveň obec na jihu Islandu, které vzniklo vulkanickou činností před 10 000-12 000 lety. Jméno souostroví znamená v překladu ze staré norštiny “ostrovy západních mužů” a jsou jím míněni irští otroci nebo irští mniši. Starý výraz Vestmann se v islandštině udržel dodnes. Pro seveřany se naopak používal výraz Ostmenn, což značí muže z východu. Ke vzniku jména se vypráví, že Ingólfur Arnarson přijel na Island pomstít smrt pokrevního bratra Hjörleifura, zabitého otroky. Otroci prchli na tyto ostrovy, kde byly mstitelem zabiti. Po této krvavé odplatě byly ostrovy nazvány Vestmannaeyjar (ostrovy západních mužů).

V roce 1627 se na ostrovy dostala flotila 3 lodí pirátů z Alžíru. Lodě zde lovily otroky a přes 230 zajatců se ocitlo nedobrovolně v Alžíru, kde jich většina v otroctví zahynula. Pouze 34 osob bylo vykoupeno a část z nich se vrátila zpět. Jeden ze zajatců, luterán a ministr Ólafur Egilsson napsal o zkušenostech ze zajetí knihu. Obyvatelé souostroví měli vždy těžký život. Zemědělství zde bylo téměř nemožné, proto se živili lovem ryb a ptáků i sběrem ptačích vajec. byl zde také nedostatek pitné vody. Oblast je také velmi vulkanicky aktivní, např. erupce v roce 1963 vytvořila nový ostrov Surtsey, pozdější erupce nově vzniklé sopky Eldfel v roce 1973 donutila obyvatelstvo ostrova k útěku na Island.

Zdroj obrázku Gísli Gíslason/Norðurflug

https://icelandmag.is/article/watch-incredible-video-stunning-thridrangar-lighthouse-south-iceland https://www.flyovericeland.com/FlyoverIceland/media/Images/Stories/2020/10/MBN-Lighthouse-Helicopter-Above.jpg?ext=.jpg