Islandský drákula – Makt Myrkranna
První překlad slavného románu Drákula do Islandštiny se natolik liší od původního díla, že jde v podstatě o dvě odlišné knihy. Fascinující je, že na tuto “chybu” nikdo nepřišel po celých sto let!
V roce 1900 Valdimar Ásmundsson, dílo Brama Stokera ani tak nepřeložil, ale spíše přepsal podle toho, jak sám chtěl aby příběh vyzněl. V severské variantě je tak hlavní hrdina Harker neustále přitahován hraběcími “nevěstami” a porušuje nařízení, aby se s jednou tajně setkal při různých příležitostech. Tento a další prvky přispívají k erotické atmosféře, která se u originálního Draculy téměř nevyskytuje. Hrabě na zámku rovněž nežije sám, ale má hluchoněmou hospodyni a množství sluhů. Ásmundsson překvapivě nevykresluje hraběte jako upíra lačnícího po krvi, ale spíše jeho soustředění se na své elitářské politické cíle; při obětních rituálech nepije krev zavražděné dívky. Navíc právě Mina, spolu s Harkerovým zaměstnavatelem Hawkinsem a detektivy Telletem a Barringtonem, vede vyšetřování v Transylvánii a navštíví drákulův hrad. Není napadena krvelačným drákulou a Van Helsing se svou družinou necestuje do východní Evropy, aby hraběte zlikvidovala. Místo toho příběh končí, když je hrabě stále v Londýně. V částech Whitby a London se hrabě Dracula téměř neobjevuje na veřejnosti a je neviditelnou hrozbou číhající ve stínech. Navštěvuje Lucy, když je nemocná, a pořádá velkolepou párty s mezinárodními hosty na svém panství Carfax. Ásmundsson také vynechal upírovu schopnost proměňovat se ve zvíře, přestože tato Drákulova schopnost pocházela přímo z islandského folklóru (!) Stoker se totiž inspiroval Knihou vlkodlaků od Sabine Baring-Gould, která nějakou dobu žila na Islandu.
Valdimar Ásmundsson vydal svůj “překlad” roku 1901 pod názvem Makt Myrkranna. Islandský překlad přeložil zpět do angličtiny Hans de Roos. Jmenuje se The Powers of Darkness (doslovný překlad názvu). Producent Sigurjón Sighvatsson podle knihy dokonce plánuje natočit televizní seriál. Vyjde v Angličtině a scénář sepsal Ottó Geir Borg.
Zdroj obrázku Johann Agust Hansen a Flickr