Indiáni obsadili městečko Wounded Knee (1973)
Příslušníci lakotského kmene Oglalů obsadili 27. února 1973 městečko Wounded Knee, drželi jej v obložení a kritizovali vládu z neschopnosti naplňovat závazky vůči indiánům.
Vše začalo v chudé a odstrkované indiánské rezervaci Pine Ridge, kde vládl nechvalně proslulý oglalský kmenový prezident Richard Wilson. V očích zástupců tradiční kmenové komunity se provinil korupcí, protežováním vlastních příbuzných a přílišnou náklonností americkým úřadům. Prsty měl i v pro kmen nevýhodných privatizacích cenné půdy bílými farmáři a těžebními společnostmi. Vadila jim existence jeho soukromé milice, kterou se nerozpakoval používat k umlčování opozice atd. Když se Wilsonovi podařilo uniknout soudnímu procesu, rozhodli se starší kmene pro neoficiální vyřešení problému.
Zhruba dvě stovky ozbrojenců vyrazili do Wounded Knee, nyní bezvýznamné samoty ovšem s bohatou historií. Právě tady se totiž v roce 1890 odehrál masakr, při němž američtí vojáci pozabíjeli na sto padesát Lakotů. V osadě neprodleně odřízli většinu telefonních linek, vyhnali z městečka úředníky oficiální indiánské agentury a zajali jedenáct rukojmí. Rebelii státní orgány nepřehlédly a ještě téhož dne obstoupily městečko zátarasy. Obléhání trvalo jednasedmdesát dní a to za enormní mediální pozornosti. Požadavky vzbouřenců však byly nejednotné a značně roztříštěné. Do policií obleženého Wounded Knee se snažili proniknout nejen indiánští aktivisté, ale i mnozí bílí revolucionáři, a leckterým se to povedlo. Zátarasy se rušily a zase obnovovaly, některá rukojmí po propuštění odešla, jiná v městečku ze sympatií zůstala.
Vláda nemohla zakročit zcela bez skrupulí i proto, že okupaci Wounded Knee podporovala většina americké veřejnosti. Ještě v době jejího ukončení, kdy zájem médií o kauzu silně upadal, to bylo pořád přes padesát procent. Stála za ní i řada celebrit, například Johnny Cash, Jane Fondová. Marlon Brando odmítl kvůli špatnému zpodobňování indiánů v americké kinematografii převzít cenu Oskara za výkon ve snímku Kmotr.
Vzbouřenci budovali zákopy a barikády, represivní síly se je na oplátku snažily vyhladovět. Když jeden ze sympatizantů přeletěl nad Wounded Knee a shodil z letadla potraviny, stříleli obléhatelé po indiánech, kteří se je snažili odvléci. Indiáni si museli vystačit povětšinou s puškami. Krom toho měli k dispozici jeden kalašnikov a prý i několik protipěchotních min. Naproti tomu obléhatelé byli ozbrojeni automatickými i odstřelovacími puškami, nasazeny byly obrněné transportéry i helikoptéry a podle odhadů vystříleli přes 130 tisíc kusů munice. Nutno zmínit, že během střetu umírali lidé. Hned zkraje byl zastřelen příslušník FBI a jeden z maršálů ochrnul po zásahu od pasu dolů. Na straně okupantů padl aktivista z čerokíjského kmene a významný místní Oglala Lawrence Lamont. Právě jeho smrt přesvědčila radu starších, aby celou okupaci odvolala. Dne 5. května byla narychlo uzavřena dohoda (indiánům nic nepřinesla) a do tří dnů Wounded Knee zelo prázdnotou. Úřady na místě zatkly celkem 231 lidí, leč mnohým aktivistů se povedlo z městečka nepozorovaně uniknout a s sebou vzali i většinu zbraní.
Do sedmi týdnů po Wounded Knee stát zatkl kvůli okupaci 562 lidí, další desítky kvůli jiným činům. Wounded Knee zanechalo drama v troskách, městečko zůstalo po dlouhá léta rozbořené. Rezervaci Pine Ridge zachvátilo násilí, v letech 1973 až 1976 tam bylo Wilsonovými milicemi zavražděno na šedesát jeho odpůrců, počet vražd na hlavu dvacetinásobně převyšoval celoamerický průměr. Rezervace je dodnes jedním z nejchudších míst Ameriky, s až osmdesátiprocentní nezaměstnaností, drcená alkoholismem.
Zdroj obrázku Picryl
