Hovězí střívka pro obří vzducholodě
Po sto letech se to už asi vytratilo z vaší rodinné historie: Za první světové války byla v celém Německu, Rakousko-Uhersku a všech okupovaných územích zakázána výroba veškerých salámů, klobás i jitrnic. Dalo se to v posledních letech války přičítat nedostatku masa. Skutečný důvod byl ale veskrze strategický a přísně tajný: bez hovězích střev totiž nešly stavět zepelíny. Bez Obrovského Množství hovězích střev
Ta totiž obsahují tzv. zlatotepeckou blánu. Své jméno získala opravdu díky tepání zlata. Dají se z něj vyklepat lístky o tloušťce pouhých pár atomů. Ne však na tvrdém povrchu. Přímé údery kladívka o kovadlinku by zlatou fólii potrhaly. Mezi dvěma blánami z hovězích střev to ale jde. Což hodně napovídá o jejich mechanické odolnosti. Vodík, který nadnášel první vzducholodě, je potvora. Je to nejmenší atom našeho vesmíru. A tak má tendenci utíkat téměř přes cokoliv – i většinu moderních materiálů. Jenom si vzpomeňte na pomalu splaskávající pouťové balónky – aťsi z pokoveného plastu. To není jejich špatným uzavřením. To vám jenom o málo větší atomy hélia předvádějí, že se také nedají jen tak uvěznit.
No a výrobní tajemství hraběte Zeppelina bylo, že zlatotepecká blána si s vodíkem poradit umí. Navíc, jde lehce spojovat. Po navlhčení stačí dva kusy přimáčknout okraji k sobě, nechat vyschnout a výsledný spoj jakoby zmizí. Je přitom stejně pevný, jako blána samotná. Odsud byl už jenom krůček k výrobě vzducholodí. Co na zepelínech vidíte zvenčí, je vlastně jenom kovová klec potažená plátnem. Jejich schopnost létat ale ve skutečnosti stojí na obrovských plynových vacích naplněných vodíkem uvnitř té klece. No a právě ty se vyráběly – ze zlatotepeckých blan.
Na jediný zepelín bylo proto potřebné nashromáždit střeva ze čtvrt miliónu kusů hovězího skotu. Jelikož víme, že zepelínů Německo za války vyrobilo 140, prostou násobilkou se dostaneme k číslu 35 miliónů kraviček, které se za Velké války takříkajíc “vznášely v luftě”. Což bylo tak ohromné číslo, že si i Němci raději odepřeli všechny své oblíbené Würsty. Jistě: ne všechny uzeniny se dělaly z hovězích střev. Ale kontrola zákazu byla jednodušší, když to potkalo i všechny vepřové či skopové klobásy a jitrnice. Holt, vedlejší ztráty.
S odolností těch blan se Britové dost natrápili. Když Němci začali s nálety na Londýn, snažili se zepelíny sestřelovat stíhačkami. Logicky si přitom nabíjeli do kulometů zápalné střelivo. A – nic. Vzducholodě si v klidu letěly dál. Hoření totiž potřebuje kyslík. Když později nabili střídavě zápalné a explozivní náboje, a ještě později speciální kombinované, brzy bylo po náletech. Až výbušné střely totiž dokázaly udělat do blán větší díry, a přes ně se do plynových vaků dostal vzduch a s ním i kyslík. Zápalné střely pak už jenom dokonaly dílo zkázy. Slávu vodíkových vzducholodí těsně před Druhou světovou válkou (1937) definitivně ukončila slavná katastrofa Hindenburgu. Ale to už je jiný příběh.
Zdroj obrázku Flickr a Picryl