Hjalmar Schacht (1877-1970)
Málokdo ví, že kdyby nás Třetí říše neobsadila, do pár týdnů by zbankrotovala, a Hitler i jeho partička by v lepším případě skončili ve vězení. Takže vlastně ani moc neměli na vybranou. V březnu 1939 totiž začínala splatnost první série tzv. MEFO dluhopisů či poukázek, jimiž Třetí říše financovala svůj velkorysý válečný průmysl. (Podniky si mezi sebou musely účtovat v této fiktivní měně – tím se dařilo udržovat finanční ukazatele a hodnotu říšské marky v rozumných mezích). Kdyby Třetí říše nezačala včas splácet, důvěra v paralelní MEFO měnu by se sesypala jako domeček z karet a ekonomika spolu s ní – v podstatě by se opakoval výmarský scénář. Proto v březnu 1939 hned v závěsu za jednotkami Wehrmachtu postupovali zaměstnanci Říšské banky, kteří rabovali československé banky a záložny, a na poslední chvíli tak zachránili ekonomiku Třetí říše.
Na fotografii můžeme vidět “otce” MEFO dluhopisů, šéfa Říšské banky Dr. Hjalmara Schachta (1877-1970). V době Výmarské republiky působil jako měnový komisař a prezident Říšské banky (od roku 1923 do roku 1930). Patřil mezi tvrdé kritiky reparací, jež muselo Německo splácet po 1. světové válce. Ačkoliv nikdy nebyl členem NSDAP (měl nicméně status čestného člena), výrazně se podílel na financování této strany, zvláště v letech 1930 až 1932. Měl podíl na Hitlerově nástupu k moci, když se stal jedním z iniciátorů petice průmyslníků, která byla určená prezidentovi Hindenburgovi, a jež žádala Hitlerovo jmenování kancléřem. Od března 1933 znovu působil jako šéf Říšské banky, v letech 1935 až 1937 jako ministr hospodářství nacistické vlády a ministr bez portfeje v letech 1937 až 1943. Jako ministr hospodářství prosazoval snížení výdajů na armádu a zmenšení zásahu státu do ekonomiky. V létě 1938 nesouhlasil s plánem kancléře Adolfa Hitlera vojensky zaútočit na Československo, a začal se stýkat s podobně smýšlejícími důstojníky a politiky. Dohodli se, že pokud by byl rozkaz k útoku opravdu vydán, provedou státní převrat a Hitlera sesadí. K válce ani převratu nedošlo, protože se československá vláda 30. září 1938 rozhodla přijmout podmínky Mnichovské dohody. Zatímco Schacht byl vychvalován za svou roli v německém “ekonomickém zázraku” (veřejné zakázky), sám se stavěl negativně vůči Hitlerově politice vyzbrojování Německa, neboť to narušovalo německou ekonomiku. Jeho názory ho přivedly ke sporům s Hitlerem a především s Hermannem Göringem. V lednu 1939 byl propuštěn z funkce prezidenta Říšské banky. Zůstal jako ministr bez portfeje a pobíral stejný plat až do konečného propuštění z vlády v lednu 1943. V roce 1944 byl Schacht zatčen gestapem po pokusu o atentát na Hitlera 20. července 1944, protože údajně měl kontakt se spiklenci. Následně byl internován až do konce Třetí říše v koncentračních táborech Ravensbrück, Flossenbürg a v závěru války i v Dachau. V posledních dnech války byl jedním ze 134 speciálních vězňů, kteří byli přepraveni SS do “Alpské pevnosti” do Niederdorfu v Jižním Tyrolsku, kde byli 30. dubna 1945 ponecháni svému osudu. Hjalmar Schacht byl jedním z obžalovaných v Norimberském procesu, z něj ale v říjnu 1946 vyšel osvobozen. Během držení ve vazbě bylo nacistickým pohlavárům testováno IQ a právě Schacht dosáhl nejvyšší příčky – 143. V roce 1953 založil soukromý bankovní dům v Düsseldorfu. Mimo jiné radil rozvojovým zemím v oblasti ekonomického rozvoje.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons
