Historie mycí houby
Dneska se podíváme na velice zvláštní živočichy, které možná několikrát zachránily planetu a teď budou zachraňovat i lidi. Řeč bude o špongiích. (Tohle ve škole nezkoušejte: Česká akademie věd slovo špongie nezná.) Biologicky jsou to houbovci, ale pokud se pokusíte přeložit Sponge Boba, překladače vám nabídnou akorát “Mycí houba Bob”. K houbám to ovšem špongie mají stejně daleko, jako ke kočkám. Tak na tajňačku na chvíli zůstaneme u těch špongií.
Jde o první větev, která se oddělila od společného předka všech živočichů. Nemají vůbec žádné specializované orgány. Ani ústa, ani trávící dutiny, natož nějaké svaly. Jsou to nejprimitivnější mnohobuněčné živočichy. A jsou to absolutní mistři v přežití. Daly přinejmenším dvakrát stav, kdy Země byla doslova sněhovou koulí. Led byl všude a na rovníku bylo nepříjemných -50 a na pólech až -130°C. Akorát špongie klidně klidně vydrží měsíc i v mínus osmdesáti. Přežily i velké permské vymírání, kdy v moři nezůstal téměř žádný kyslík. Jenomže oni si vystačí i s desetinou toho, co máme v atmosféře dneska. Známe jedince, kteří jsou staří 20 tisíc let. A když je nejhůř, dokáží ze svého těla vytvořit tzv. gemule (zapouzdřené shluky zárodečných buněk), které jsou už drsné zcela terminátorsky: nepotřebují žádný kyslík, vydrží měsíce na suchu, neublíží jim ani radiace, která by člověka zabila pětkrát.
Živí se převážně mikroskopickým organickým materiálem. Do čeho patří i některé baktérie produkující kyslík. Když vznikly řasy, s těmi si utvořily vztah, který vyhovuje oběma stranám: zeleně obrostlé špongie dodneška spolu vytváří více kyslíku i organických zbytků, než spotřebují. No a zdá se, že právě rostlinné mikroorganizmy, zachráněné špongiemi při těch katastrofách, dokázaly vždy znovu vyčistit a okysličit téměř mrtvý oceán. Pro úplnost dodejme, že se za tu dobu některé dokázaly skamarádit i s bakteriemi živícími se sírou a spoustou jiných věcí.
Možná si řekněte – dobrá, ale proč se za tu strašně dlouhou dobu (podle posledních studií 780 miliónů let) nevyvinuli do nějakých veselých špongií v kalhotách? Zdá se, že to je daň za to kamarádění se spoustou mikroorganizmů. Jak si asi tipnete, dneska jsou úplně v pohodě. A máte pravdu. Známe jich asi 9 000 druhů a odhaduje se, že ještě jednou tolik neznáme. Poslední jsme našli ještě v hloubce 8,5 kilometru. Ale hlubokomořské dno zatím nemáme moc prozkoumané. Mimochodem, existují i sladkovodní druhy. U nás jich žije šest.
No a jak teď můžou pomoct lidem? Vědci v nich našli látku zvanou ageliferin. Podle všeho slouží k tomu, aby dělala pořádek mezi baktériemi – aby kamarádské nechala a chuligány zlikvidovala. Není pro nás jedovatá. No a protože nám přibývá různých nebezpečných nemocí, které jsou odolné vůči antibiotikům, vědci se chytají každého stébla. A div se světe, když přidali k běžným lékům látku ze špongií – abrakadabra – i ty nejhorší se poroučely. Zatím to fungovalo jednom v laboratořích. Ale jak jistě uznáte, těmto nesmrtelným frajerům asi můžeme důvěřovat.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons
