Historie koňské podkovy

Podkovy jsou v životě moderních koní velmi důležité, nyní si ale povíme něco víc o jejich historii.

První historické důkazy pocházejí z roku 3000 př.n.l., kdy si obyvatelé Blízkého východu při domestikaci koní uvědomili důležitost ochrany kopyta zvířete a začali vyrábět “podkovy” z pletené trávy a přivázané provazy ke kopytům zvířete. Římané měli také svou vlastní verzi podkov, nazývanou “hipposandais” – kožené sandály s železnou podrážkou uvázanou kolem nohy. Podkovy ze železa a hřebíků se mohly objevit v několika zemích současně a patrně se vzájemně ovlivňovaly. Prvním kovářem, o kterém máme písemné důkazy byl Túbal-kain (Genesis 4:22). Začátek používání železa a hřebíků se datuje do 6. a 7. století př.n.l. V několika částech Evropy měli koně kvůli chladnému a vlhkému klimatu potíže s pohybem v tomto typu terénu, což dalo vzniknout kovové botě. Nebylo popsáno ve kterém regionu, protože se musely objevit v několika současně, přičemž jeden ovlivňoval druhý. Jako první začali používat kované podkovy Keltové a později se spolu s římskou armádou rozšířily po celé Evropě. Znovu se objevily v Evropě asi v 6. století, na českém území se používají asi od 10. století.

Jedna podkova vydržela asi 4-6 týdnů. Dokud se k tahu používal skot, podkovával se i on, takové podkovy byly od koňských velmi odlišné. Dříve podkovář podkovu vyráběl individuálně, což mělo výhodu, že koni podkova lépe seděla. V 19. století však byl vyvinut stroj, který hromadně vyráběl podkovy, což během válek nabízelo obrovskou výhodu. V roce 1835 si v USA poprvé patentovali stroj na výrobu podkov, který byl schopen vyrábět 60 kusů za hodinu. Během americké občanské války v letech 1861 až 1865 byla masová výroba podkov pro armádu Unie významnou výhodou. Získali stroj na výrobu podkov, takže jejich koně byli lépe vybaveni ve srovnání s těmi na jihu, což pomohlo k jejich vítězství.

Zdroj obrázku Rawpixel a Wikimedia Commons

středověká podkova někdy z let 1350 až 1500
Free public domain CC0 photo.

Napsat komentář