Historie gumáků

Gumové boty, přesněji holínky, se dnes staly jak praktickým tak i často stylovým doplňkem mnoha lidí. Málo se ale ví, že na nohou britské aristokracie si vykračovaly již začátkem 19. století. Zpopularizoval je hlavně Arthur Wellesley, vévoda z Wellingtonu, který u Waterloo porazil Napoleona. Tehdy přišel za svým londýnským ševcem, aby mu upravil vysoké kožené jezdecké boty. Ten jim snížil podpatek, mírně zakulatil špičku a seřízl je zhruba do půli lýtek. Boty udělal dostatečně pevné, aby s nimi mohl vévoda v sedle táhnout do boje, i elegantní, aby se v nich mohl blýsknout ve večerní společnosti. Do historie vstoupily jako “wellingtonky” (v angličtině se pro ně vžilo označení wellington boots).

V roce 1852 se tyto holínky začaly vyrábět z voděodolné pryže. Tehdy americký podnikatel Hiram Hutchinson koupil od Charlese Goodyeara patent na výrobu přírodní gumy a následujícího roku se s ním přestěhoval do Francie, kde založil manufakturu na výrobu gumové verze oblíbených wellingtonek. A gumáky byly na světě. Díky své voděodolnosti si získaly oblibu hlavně mezi zemědělci, na jejichž nohou nahradily nepohodlné dřeváky. Největší rozmach však botám přinesly války, kdy je ocenili především vojáci v rozmočených zákopech. Po roce 1945 se gumáky vrátily ke svému civilnímu účelu a jejich design se dál lehce upravoval. Zajímavostí je, že české gumáky mohl spatřit celý svět na olympijských hrách v Londýně v roce 2012. Holínky českých sportovců s motivy Dvoubarevné fugy malíře Františka Kupky, vzbudily zaslouženou pozornost a to jak mezi novináři, designéry, tak i na sociálních sítích. Okouzlily i britský list The Guardian, od nějž Češi dostali zlatou medaili za nejlepší olympijský stejnokroj.

Zajímavostí je, že se holínky objevují i ve folklóru značně odlišných kultur. V jižní Africe (zejména v Zimbabwe a Jihoafrické republice) existuje specifický taneční žánr, gumboot dance (isicathulo, holínkové tance), který vznikl mezi černošskými horníky ze zlatých dolů a později se stal běžnou součástí populární kultury. Jako jiné africké styly využívá polyrytmie a zapojení celého těla. Holínky jako idiofonní perkusní nástroj se využívají k dupání (efekt může být zdůrazněn zvonečkem přivěšeným k botě) i pleskání dlaní o plochu holínky a dotvářejí i vizuální stránku tance. Mají společné prvky se stepovými tanci, ale i s mnoha styly lidových tanců z celého světa, holínky (čižmy) jsou například i součástí některých moravských krojů.

Zdroj obrázku Flickr a Wallpaper Flare

Napsat komentář