Historie bujónu Maggi
Průmyslová revoluce v 19. století přinesla nejen řadu technických vymožeností, ale také zásadní otázku: jak nasytit velké množství lidí stravou nenáročnou na přípravu, s dostatkem bílkovin? Krom mužů, trávily v továrnách většinu dne i ženy a děti, tedy bylo jen minimum času na přípravu jídel.
Tuto situaci se rozhodl řešit švýcarský podnikatel italského původu, jménem Julius Maggi (1846-1912), pomocí konceptu o snadné kuchyni, tedy jídlech, které by daly málo práce a byly levné. Po poradách s lékařem a přítelem Schulerem zjišťoval Maggi stále více skutečností o nepříznivých vlivech stravy na organismus, zejména těch nejnižších vrstev obyvatelstva, o stoupající úmrtnosti kojenců atd. Jelikož maso představovalo pro mnoho z těchto lidí nedostižný luxus, zaměřili směr svého zkoumání na objevení bílkovinné náhražky. Společné se Schulerem našli řešení tohoto problému méně chutné, ovšem výživné luštěniny s velkým obsahem proteinu. Tento objev mel ale jednu vadu na kráse. Hrachová polévka, vydatný zdroj proteinu, vyžaduje velmi dlouhou přípravu, na kterou už většinou nezbýval čas. Proto dal Maggi dohromady úspory, koupil suroviny a v roce 1883 přinesl na trh první mouku vyrobenou z luštěnin. První druhy mouky dostaly název “legumióza” (z latinského legumen luštěniny). Tři roky nato předváděl ohromenému publiku svou novinku: hotové polévky z hrachových nebo fazolových extraktu, které stačilo zalít pouze vařící vodou. Maggi navíc zjistil, že při hydrolýze bílkovinných substrátu vzniká chuť i vůně podobná masovému vývaru.
Povzbuzen úspěchem, snažil se vyvíjet další výrobky, které by pomohly usnadnit hospodyňkám vaření a kombinovat nové chutě. Tak přišla roku 1886 na svět také slavná čtyřhranná lahvička s tekutým ochucovadlem, které našlo uplatnění nejen v dochucování polévek, ale také při přípravě omáček, zeleniny, rýže či pomazánek. V českých zemích začalo být známé v prvním desetiletí 20. století a rychle se stalo velice populárním. Julius Maggi byl také vynálezcem instantních polévek a spoluvynálezcem dehydrovaného bujónu. V meziválečném Československu byla jeho největším konkurentem pražská firma Graf. V rámci poválečného znárodnění soukromých podniků byly nicméně oba bývalé konkurenční podniky sloučeny do národního podniku Vitana, který pak pod novou značkou vyráběl “vlastní” instantní polévky, založené ovšem na bázi výrobků Maggi.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons
