Historie bujónu Maggi

Průmyslová revoluce v 19. století přinesla nejen řadu technických vymožeností, ale také problém jak nasytit velké množství lidí stravou nenáročnou na přípravu.

Nevalnou situaci se rozhodl vyřešit švýcarský podnikatel italského původu, Julius Maggi (1846-1912) který konzultoval své nápady s lékařem a přítelem Schulerem. Jelikož maso představovalo pro mnoho chudých lidí nedostižný luxus, zaměřili se na objevení bílkovinné náhražky. Společně se Schulerem našli řešení tohoto problému v podobě instantní hrachové polévky. Maggi ji poprvé představil roku 1883 a tato luštěninová mouka dostala název “legumióza”. Tři roky nato předvedl polévky z hrachových nebo fazolových extraktů, které stačilo pouze zalít vařící vodou.

Maggi navíc zjistil, že při hydrolýze bílkovinných substrátu vzniká chuť i vůně podobná masovému vývaru. Povzbuzen úspěchem, snažil se vyvíjet další výrobky, které by pomohly usnadnit hospodyňkám vaření a kombinoval nové chutě. Tak přišla roku 1886 na svět slavná čtyřhranná lahvička s tekutým ochucovadlem, které našlo uplatnění nejen v dochucování polévek, ale také při přípravě omáček, zeleniny, rýže či pomazánek. V českých zemích je známé od počátku 20. století a rychle se stalo velice populárním. Julius Maggi byl také vynálezcem instantních polévek a spoluvynálezcem dehydrovaného bujónu.

V meziválečném Československu byla jeho největším konkurentem pražská firma Graf. V rámci poválečného znárodnění soukromých podniků byly nicméně oba konkurenční podniky sloučeny do národního podniku Vitana, který pak pod novou značkou vyráběl “vlastní” instantní polévky, založené ovšem na bázi výrobků Maggi.

Zdroj obrázku Wikimedia Commons