Gaviál indický

Na první pohled sice jen malinký úsměv, ale zato má jeho nositel pořádný apetit.

Gaviál indický (Gavialis gangeticus) je kriticky ohrožený druh plaza žijícího v Indii, kde je považován za posvátné zvíře. Dospělí jedinci dosahují délky 3,5 až 7 metrů a váží 160 až 180 kilogramů, někteří jedinci měli 680–1000 kg. Hlava o délce až 130 centimetrů je zakončena čelistmi, jejichž délka může být téměř jeden metr. Z nich vyrůstá přes sto velmi ostrých zubů, které jsou jejich hlavním nástrojem pro obstarávání potravy. Zuby na horní a dolní čelisti vyrůstají vzájemně posunuté, takže při zavření čelistí zapadají mezi sebe. Na vrcholu hlavy jsou posazeny vystouplé oči; ve spojení s jejich ostrým zrakem gaviálům umožňují pozorovat okolí zpod hladiny vody, i když zbytek těla je ponořen.

Samci mají na čenichu výrůstek zvaný ghara, který slouží k zesílení jinak tichého zvukového projevu, díky kterému se dorozumívají mezi jedinci stejného i opačného pohlaví. Zesilování způsobuje rezonance uvnitř výrůstku, jež je vyvolána výdechem z nosních dutin. Samci pomocí ghary odstrašují případné soky bučivými zvuky, zároveň však s ní lákají samice, se kterými se chtějí pářit.

Nohy gaviálů jsou málo vyvinuté a proto jsou na souši neobratní. Jsou však opatřeny plovacím kýlem a ploutevním lemem, díky čemuž gaviáli výborně plavou. Napomáhá jim při tom i dlouhý ohebný ocas, který je zploštělý ze stran a shora lemovaný řadou dobře viditelných hrotitých šupin. Ocas dosahuje až poloviny délky celého těla a díky jeho příčným pohybům mohou gaviálové rychle plavat vpřed i obratně zatáčet. Potravou jsou menší i větší ryby.

Zdroj obrázku Wikimedia Commons a Pixabay