Forssmanův transkontinentální velkoletoun

Po podpisu dohody o příměří v roce 1919, dne 15. září nalezla letecká kontrolní komise – Interallied Military Control Commission, v hangáru na letišti firmy Mannesmann-Mulag v Pollu, blízko Kolína nad Rýnem, pozůstatky nedokončeného obrovského trojplošníku. Trup byl dlouhý 45,70 metrů a štíhlý, jakoby nasazený na prostředním křídle. Jeho rozpětí činilo 50,3 m, bylo osazeno osmi motory, montovanými tandemově po dvou v gondolách v uspořádání tažný-tlačný. Dvojice motorů byla i uprostřed spodního křídla pod trupem. Plánovaná vytrvalost letu byla 80 hodin při rychlosti 130 km/h, což představuje dosah 10 500 km (!) Samozřejmostí byly odpovídající, dostatečně objemné palivové nádrže. Odborníci z komise byly ohromeni jak celkovým konceptem, tak detailním konstrukčním provedením jejich nálezu. Přesto byli skeptičtí vůči celkovému strukturálnímu pojetí nalezeného letounu, jelikož nebylo vůbec jisté, zda byl stroj schopen letu. Celá konstrukce totiž byla velmi těžká, nebyly použity žádné vnitřní ani vnější výztuhy, vše bylo pokryté dvěma vrstvami trojvrstvé překližky, čímž připomínal spíše nějaký člun. Navíc zmíněné řešení nemělo významný vliv na celkovou pevnost. Těžiště bylo umístěno příliš vzadu a výškovky by patrně byly neúčinné. Část letadla a jedno kolo o průměru 2,2 m, byly odeslány do Británie k prostudování. Do dnešních dnů se zachovalo právě ono kolo, zrestaurováno v roce 1994 a dnes je uloženo v britském Imperial War Museum v Duxfordu. Bohužel z německé strany se nezachovaly žádné zmínky o tom, k čemu měl tento letoun sloužit. Zpočátku byl považovaný za obří bombardér, schopný bombardování New Yorku, poté byl vyhodnocen jako transatlantický linkový dopravní letoun. Následně bylo oznámeno, že jeho posláním bylo shazovat propagandistické letáky nad USA, před jejich vstupem do války, a demonstrovat tak technologickou převahu Německého císařství. Nově se zmiňuje i možnost využití letounu jako nosiče kluzákových naváděných pum, které byly připraveny pro podobný projekt velkoletounu Siemens-Schuckert R.VIII, zkušební letoun byl zkompletován v roce 1919. Tak jako účel tohoto letounu, je nejasné i kdo byl odpovědný za konstrukci a stavbu celého stroje. Komise označila letoun pracovním názvem Mannesmann Poll, podle místa nálezu, tento název se pro letoun uchytil a běžně se používá. Práce byly patrně zahájeny nejprve u firmy Brüning v Hanau-Großauheimu, od roku 1917 probíhaly, kompletně nebo minimálně z části, ve společnosti Mannesmann-Mulag ve Westhovenu. Samotný hangár ve kterém byly části letounu nalezeny, byl postaven až v roce 1919 a jednalo se o příhodné místo, které bylo dobře dostupné jak z Westhovenu, tak i Kolína nad Rýnem. Stav v jakém byly jednotlivé díly nalezeny, poukazují, že byly převáženy po železnici a loděmi přes Rýn. Pokud jde o samotného konstruktéra, tak jeden ze členů kontrolní komise nalezl v dokumentech jméno vedoucí inženýr Forstman, patrně se ale jednalo o zkomoleninu jména leteckého konstruktéra Villehada Forssmana.

Villehad Henrik Forssman (1884-1944), se narodil švédským rodičům, patrně ve Viborgu, po celý život měl švédské občanství, byť nikdy ve Švédsku nepracoval. Vyrůstal v Libau, ruském Kuronsku, později studoval na Polytechnickém institutu v Rize a v roce 1909/10 se stal inženýrem. V této době navrhl balón, který financovala a následně zavedla ruská armáda. V roce 1910 se přestěhoval do Augsburgu v Německu a později Johannisthalu u Berlína. Zde pracoval jako konstrukční poradce, mimo jiné pomohl s patenty holandskému konstruktérovi Anthony Fokkerovi. Začátkem války postavil svůj první letoun, jednoplošník nazvaný Bulldogg. Projekt financoval princ Friedrich Sigismund Pruský (1891-1927). Následně pracoval jako letecký konstruktér u společnosti Siemens-Schuckert v Berlíně. Zde navrhl dva jednoplošníky a začátkem roku 1915 jeden obří, čtyřmotorový bombardér kategorie R (Riesenflugzeuge). V roce 1916 se přestěhoval do Hanau poblíž Frankfurtu nad Mohanem, kde byl najat jako projektant společností Bruening & Sohn, jedné z největších továren na výrobu vysoce kvalitní překližky. V této době, nebo nejpozději na podzim 1917, začal pracovat na konstrukci trojplošníku s deseti motory, největšího letounu celé války, o němž je tento článek. Nový letoun vykazoval podobné vlastnosti a konstrukční postupy, jako neúspěšný čtyřmotorový bombardér, který Forssman postavil již dříve pro firmu Siemens-Schuckert. Konstrukce byla zpočátku financovaná bankou Deutsche Bank a firmou Bruning & Sohn, čímž se vysvětluje masivní využití tohoto materiálu při samotné konstrukci. dalo by se říct, že letoun vznikl právě na její popud. V rámci práce na projektu byl na počátku roku 1918 převeden do nové továrny Mannesmann-Mulag ve Westhovenu u Kolína nad Rýnem. Zde se rovněž podílí na konstrukci zmíněných kluzákových naváděných pum. Na projektu vedeném Inspektion der Fliegertruppe (Idflieg), se krom společnosti Mannesmann podílela i společnost Siemens-Halske (S&H). kariéra Villehada Forssmana, jako leteckého konstruktéra skončila s koncem války. Na začátku 20.let vynalezl nový druh vysoce odolné překližky nazvané Forssmanholz nebo Holzblech, kterou by bylo možno použít, mimo jiné, i pro výrobu letounů. Jeho továrna se původně nacházela v Kolíně nad Rýnem, později byla přestěhována do Elberfeldu. V roce 1944 byla vybombardována a o několik týdnů později, 10. února, Forssman zemřel po operaci mozku v Hannoveru. Byl pohřben v Kolíně nad Rýnem.

Zdroj obrázku Wikimedia Commons

Napsat komentář