Nezničitelný spisovatel Ernest Hemingway
Ernest Hemingway v roce 1954 přežil havárii dvou letadel během dvou dnů. Téměř 24 hodin byl považován za mrtvého, než jej spatřili jak vychází z džungle s banány a lahví ginu.
Mary Hemingwayová byla nadšenou amatérskou fotografkou a milovala výlety. Hemingway jí k Vánocům roku 1953 daroval vyhlídkový let nad Albertovým jezerem, planinou Serengeti a Murchisonovými vodopády. Dne 23. ledna 1954 letěl pilot Roy Marsh s Cessnou 180 velmi nízko a ve snaze vyhnout se hejnu ptáků zachytil o starý telegrafní drát. Letadlo se zřítilo, ale nevzplálo a kupodivu nebyl nikdo zraněn. O den později byli zachráněni a do Entebbe je mělo dopravit jiné letadlo, konkrétně de Havilland Rapide starší výroby. S Ernestem, Mary a Marshem na palubě se pilot rozjel po dráze a vzlétl. Letadlo s obtížemi nabíralo výšku, stoupalo a klesalo, opět stoupalo a opět klesalo a posléze se na konci dráhy zřítilo k zemi. Tentokrát se vzňalo. Mary se podařilo vyprostit a vylézt okénkem, ovšem Hemingway, příliš mohutný pro tento způsob úniku, hlavou jako beranidlem rozrážel zaseknuté dveře. Pod opakovanými nárazy dveře nakonec povolily. Všichni unikli živí stejně jako při předchozí havárii, ale tentokrát už nikoli se zdravou kůží. Hemingwayova zranění byla vážná. Při rozrážení dveří mu praskla lebka a utrpěl otřes mozku. Další zranění byla rozsáhlá, ale mohla být diagnostikována teprve v Benátkách, kam expedice dorazila až za několik týdnů. Dočasně oslepl na jedno oko, měl popáleniny prvního stupně, rozdrcený obratel a částečnou ztrátu sluchu, proražené ledviny, slezinu a játra a dočasně ochrnutý svěrač. Mary Hemingwayová odnesla havárii několika zlomenými žebry. Zpráva už překvapivě kolovala po světě s titulky oznamujícími, že Hemingwayovi se pohřešují, pak další, že Mary a Ernest zahynuli v troskách letadla. Po těchto nehodách začíná Hemingwayovo chování znepokojovat i jeho samotného. Uvědomuje si, že nedokáže zlomit svoje nutkavé a destruktivní návyky, a dělá mu to starosti.
Americký spisovatel Ernest Miller Hemingway (1899-1961) byl již od mládí fyzicky vyspělý a rád plaval. Přestože špatně viděl na jedno oko, byl výborný střelec. Svou sílu předváděl v boxu a jízdách po řece na kánoi. Během první světové války sloužil jako řidič sanitky na italské frontě a v červnu 1918 byl u řeky Piavy těžce raněn střepinami z minometu. Přesto však odnesl na zádech do bezpečí italského vojáka, který byl v bezvědomí. Byl prvním Američanem raněným v Itálii a za svůj statečný čin byl vyznamenán italskou stříbrnou medailí. Později, v roce 1937, se jako reportér zapojil do španělské občanské války. Viděl na vlastní oči boje na frontové linii i následky bombardování měst a vesnic. Počátkem roku 1941 strávil několik týdnů na Dálném východě, kam byl vyslán jako zpravodaj čínsko-japonské války. Když vstoupily USA do války, zorganizoval protišpionážní skupinu a se svou lodí Pilar marně pátral po německých ponorkách. V květnu 1944, se jako válečný dopisovatel, účastnil spojenecké invaze v Normandii. Do Francie se vrátil v červenci a byl přidělen k 22. pluku pěchotní divize generála Bartona. S tímto útvarem se přes Rambouillet dostal až do Paříže, přičemž si získal respekt vojáků svou odvahou, zkušenostmi a předvídavostí. Na podzim se zúčastnil těžkých bojů na Siegfridově linii v Německu a svou misi ukončil po dobytí vesnice Grosshau poblíž Dürenu. Za aktivní účast ve 2. světové válce byl v roce 1947 vyznamenán Bronzovou hvězdou.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons
