Epidemická nemocnice Olomouc během Velké války

Historie nemocnic v Olomouci sahá až do roku 1246 kdy byl založen první špitál sv. Antonína (Později sv. Ducha) a do 18. stol. ve městě vzniklo ještě dalších osm špitálu různé velikosti. Vojenská nemocnice Olomouc byla založená roku 1748 a od roku 1802 sídlí dodnes v budově bývalého premonstrátského kláštera Hradisko. Vojenská nemocnice Olomouci byla a je důležitou institucí ve městě s přes 250 let trvající tradicí a zkušenostmi nabitými především v průběhu Prusko-Rakouských válek, Napoleonských válek a I. i II. světové válce.

Před první světovou válkou bylo na území Rakouska-Uherska celkem 27 posádkových nemocnic. V rámci tohoto systému byla olomoucká vojenská nemocnice zařazena jako Posádková nemocnice č. 6. V roce 1910 byla navíc v Olomouci krom ní vybudována Zeměbranecká nemocnice v Pasteurově ulici. Po vyhlášení mobilizace byly podle mobilizačního plánu kapacity vojenských nemocnic ve městě navýšeny na válečný stav. Velice brzo se však ukázalo, že přílivu raněných a nemocných tyto kapacity zdaleka nestačí. Bylo proto zpočátku narychlo a improvizovaně, později plánovitě přistoupeno k jejich rozšiřování.

Už v říjnu se začalo s urychlenou výstavbou dvou barákových nemocnic za městem, na vojenském cvičišti na Novém Světě. Mezi nimi byla epidemická záložní nemocnice, která poskytovala celkem 2 500 lůžek výhradně pro infekční nemoci a první pacienti do ní dorazili již před koncem roku. Právě barákové nemocnice byly i z hygienického hlediska mnohem vhodnější než starší prostory uvnitř města – skládaly se z desítek vytápěných baráků umístěných mimo obydlené území. K epidemické záložní nemocnici byla dokonce zřízena zvláštní železniční vlečka, aby nemocní vůbec nepřišli do styku s civilním obyvatelstvem. Epidemickou záložní nemocnicí prošlo během celé války (do konce roku 1919, kdy byl válečný stav oficiálně ukončen) celkem 55 952 nakažených pacientů a zemřelo 1 532 (2,74%).

Zdroj obrázku Světozor