Enrique Stanko Vráz
Enrique Stanko Vráz (1860-1932) – významný český světoběžník, který na konci 19. století sám proputoval prakticky celý svět. Jeho původ je nejasný a tajemství střežil tak urputně, že jej nesvěřil ani své manželce a dětem. Na cesty se vydal někdy kolem roku 1880 a řadu let žil v Africe. V letech 1892-1893 přešel Jižní Ameriku z Venezuely do Peru, následovala výprava do Asie. Vráz byl cestovatel-samotář a věděl, že na velké objevné výpravy za neznámými zeměmi jen těžko dosáhne bez státní podpory či bohatého mecenáše. Když tedy zamířil na Novou Guineu, rozhodl se, že výpravu do téměř neznámé oblasti Hatamu pojme především jako zoologickou.
První měsíc prožil v Doré (dnešní Manokwari) na severozápadním poloostrově Vogelkop a později se vydal do vnitrozemí – oblasti obývané lidojedskými Hatamy. Putoval podél řeky Andaj, do Arfackých hor a podél řeky Meni. V této oblasti byl, dle svých slov, prvním Evropanem a dla zde jména několika pohořím – Beccariovo a Smetanovo. Z této oblasti pochází fotografie vpravo – Vrázova výprava s vlajkou postupuje ke “Smetanovu pohoří” na Nové Guineji. Dostal se do sporů s domorodci, došly mu zásoby a jeho průvodci odmítali pokračovat v cestě do vnitrozemí. Zklamán se vrátil na pobřeží. Během své cesty však udělal mnoho geografických objevů a odvezl si s sebou mnoho cenných přírodnin. Většinu z této unikátní sbírky, ve které byly i rajky či paježura, však musel odprodat do Londýna, protože Praha neměla dostatek peněz k úhradě dopravy do Čech. Důležitá byla i závěrečná odbočka do Siamu, odkud v roce 1897 přivezl do Čech bojovnice pestré, které se tak staly prvními tropickými rybami v českých akváriích. Dál cestoval po USA a Mexiku, vypravil se roku 1901 do Číny a Koree.
Byl politicky činným v USA a naplno se zapojil do čechoamerického společenského života. Zde ale začal mít potíže se srdcem a na jeho levé paži se objevily známky rakoviny, kterou zastavila až amputace v roce 1920. Natrvalo se se svou ženou a dcerou vrátil do Prahy 31. srpna 1921. Nezískal práci ani v Národním, ani v Náprstkově muzeu. Zdrojem peněz jsou mu pouze jeho přednášky a literární honoráře, proto také žil v dělnické čtvrti v Holešovicích. Začal často trpět těžkými depresemi, které si léčil v podolském sanatoriu profesora Prusíka. Dne 20. února 1932 zemřel v Praze, ve svých dvaasedmdesáti letech.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons
