Důstojník z Bratislavy učil lyžovat japonskou armádu

Major Rakousko-Uherské armády Theodor von Lerch (1869-1945), všestranný sportsmen, který patřil mezi průkopníky vojenského lyžování v Rakousku-Uhersku. Během svého působení v Japonsku v letech 1910-1912, se podílel na výcviku lyžařských jednotek japonské císařské armády. Stal se zakladatelem vojenského i civilního lyžování v Japonsku. V roce 1911 jako první na lyžích vyšla sjel horu Fudži (富士山) a ve městě Džóecu (上越市) stojí k uctění jeho památky pomník, lyžařské muzeum a v únoru se každoročně pořádá festival.

Theodor von Lerch se narodil 31. srpna 1869 v Pressburgu (nyní Bratislava) a po absolvování střední školy nastoupil roku 1888 na vojenskou akademii ve Wiener Neustadtu. O tři roky později byl převelen k 102. pěšímu pluku v Praze, kde sloužil na různých místech i funkcích až do roku 1894. Nějaký čas sloužil dokonce v Černohorském Kotoru. Postupem času byl povyšován a dál měnil místo působiště. Jeden rok působil jako štábní důstojník u 59. pěší brigády v Černovci (západní Ukrajina) a poté jeden rok v oddělení generálního štábu 11. pěší divize ve Lvově. V roce 1898 byl povýšen na kapitána druhé třídy a přidělen k 62. pěšímu pluku, kde dva roky vedl 5. polní rotu v Marosvásárhely (Targu Mures). V roce 1900 byl Lerch přidělen ke štábu 14. sboru v Innsbrucku a později přeložen na ministerstvo války ve Vídni. Během této doby studoval u Mathiase Zdarského (1856-1940), rodáka z Jižní Moravy, který je považován za jednoho ze zakladatelů alpské lyžařské techniky. V roce 1908 byl povýšen na majora a 26. září 1910 odeslán na Dálný východ, aby shromáždil informace z rusko-japonské války v letech 1904-1905. Jelikož patřil mezi průkopníky vojenského lyžování v Rakousku-Uhersku, tak během svého působení v Japonsku se podílel na výcviku lyžařských jednotek Japonské císařské armády. V hodnosti podplukovníka se zúčastnil manévrů v Britské Indii a v roce 1913 se vrátil na ministerstvo války.

Lerch byl dobrý plavec, cyklista, lyžař, bruslař a horolezec. Kromě mateřského jazyka němčiny hovořil také anglicky, česky, maďarsky, francouzsky a italsky. Během svého pobytu na Dálném východě se rovněž musel naučit trochu japonsky. V roce 1913 byl přeložen ke 4. pluku tyrolských horských myslivců a pověřen velením 1. polního praporu v Mezzolombardo (severní Itálie). V roce 1914 byl převelen k 87. pěšímu pluku ve Skutari (dnes severní Albánie). Na začátku první světové války byl povýšen na plukovníka a stal se náčelníkem štábu nově založeného 17. sboru, který byl pokřtěn bojem na východní frontě v Haliči. V roce 1916 bojoval 17. sbor na jižní frontě na řece Soči (Isonzo). Na začátku srpna 1917 převzal Lerch velení nad 20. horskou brigádou v Albánii. V roce 1918 byl povýšen na generálmajora a v říjnu se zúčastnil bojů ve Flandrech s armádní skupinou korunního prince Rupprechta Bavorského.

Po válce odešel do důchodu a v roce 1919 se usadil na Scheinpfluggasse 16 ve Vídni. Oženil se 27. března 1922 a narodily se jim dvě dcery. V meziválečném období přednášel, cestoval po Evropě i Asii a věnoval se psaní. Některé jeho cestopisné knihy bohužel nebyly publikovány. Zemřel ve Vídni na Štědrý večer roku 1945. Je pohřben v protestantské části vídeňského ústředního hřbitova.

Zdroj obrázku Wikimedia Commons

https://pictures.abebooks.com/inventory/30306809559.jpg https://preview.redd.it/fgzqpxnoek361.jpg?width=1738&format=pjpg&auto=webp&s=70e8b449041b7f4e274a2dc720c0f49673d8458f https://markussesko.files.wordpress.com/2017/04/lerch2.jpg