Držte se Hanáci!
“Držte se Hanáci!”, aneb jediné české bojové heslo na praporní stuze rakousko-uherské armády.
V březnu 1848 vypuklo v severoitalském Miláně protirakouské povstání, které se rychle změnilo na válku za sjednocení celé Itálie. Počátkem dubna vyklidila početně slabá rakouská vojska Lombardii a stáhla se k pevnostem. Obrané boje se dařily a rakouský polní maršál Josef Václav Radecký (1766-1858) mezitím shromáždil armádu o síle několik desítek tisíc mužů a po tvrdých bojích dobyl Vicenzu. Definitivní zvrat pak přineslo vítězství v bitvě u Sommacampagny 23. července a o dva dny později u Custozzy. Rakušané se tehdy utkali s Piemonťany pod velením sardinsko-piemontského krále Karla Alberta. Po celodenních bojích se za úmorného vedra nakonec rakouské armádě podařilo zvítězit. Sardinská armáda se po porážce dala na překotný ústup, který se záhy změnil v panický útěk. Již 6. srpna vstoupil vítězný Radecký do Milána a Lombardie byla opět Rakouská. Příští rok sice boje pokračovaly, ale rozhodné vítězství Radeckého v bitvě u Novary rozhodlo, že sever Itálie zůstane v rukou Habsburků dalších deset let.
Právě v bitvě u Sommacampagny se skvěle vyznamenali pěšáci z 54. řadového pěšího pluku (IR 54), kterému velel plukovník Friedrich Sunstenau von Schützenthal (1807-1848). Pěší pluk byl od roku 1830 doplňován vojáky z Olomouckého kraje, kteří se nyní houževnatě bránili útokům nepřátelské přesily. V rakouské armádě byla sice velící řečí Němčina, ovšem vojáky motivovalo, když je jejich plukovník povzbuzoval českým pokřikem: “Držte se Hanáci!” A Hanáci se drželi. I když jejich velitel padl.
Tento výrok byl pak vyšit na stuhu praporu (roku 1883) a objevil se i na pamětních čepicových odznacích nebo stuhách, hojně užívaných rakousko-uherskými vojáky v První světové válce. Tradice statečných Hanáků převzal i 6. československý střelecký pluk čs. legií v Rusku a po unifikaci v roce 1920 i armáda samostatného Československa. Tehdy byl v rámci slučování zahraničních (bývalých legionářských) a domácích (bývalých rakousko-uherských) jednotek spojen 6. pluk “Hanácký” s pěším plukem č. 54, nová formace ale obdržela “legionářské” číslo 6. Pluk zanikl 24. září 1938.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons