Cínový mor

Časosběrný snímek rozpadu cínu, probíhajícího během dvou hodin při teplotě kolem -40 °C.

Cínový mor je samovolný fyzikální proces, při kterém se kovový cín mění na práškovou šedou formu (rekrystalizace). Rychlost přeměny krystalové mřížky může vzniknout při vystavení kovu nízkým teplotám – už od 13,2 °C a dosahuje maxima při cca -48 °C. Cínový mor není chemický oxidační proces (koroze), jak je někdy mylně uváděno a nepomůže tak proti němu žádný nátěr apod. Navíc je “nakažlivý” – přenáší se mezi předměty navzájem. Ochrana proti němu spočívá v udržování předmětů nad zmíněnou tepelnou hranicí, případně použití slitiny cínu s antimonem nebo bismutem, které brání rekrystalizaci. Stříbro, indium a olovo mají podobný účinek, ale zde je již nutné jejich větší množství.

Cínový mor mohl být jednou z příčin zkázy polární expedice Roberta Scotta v letech 1911–1912. Plechovky s petrolejem, které obsahovala všechna depa zásob na zpáteční cestě, byly údajně sletovány cínem, který v mrazech povolil, takže se Scottovi a jeho mužům nedostávalo paliva. Podle některých teorií měl cínový mor podíl i na zkáze Napoleonovy armády v Rusku, kde vojákům upadaly cínové knoflíky z uniforem a ty pak v mrazu nešlo zapnout. Kritici této teorie však upozorňují, že knoflíky byly z cínových slitin, které mrazu odolávají lépe.

Zdroj obrázku Periodictable