Chov pštrosů v Evropě

První pokusy s chovem pštrosů proběhly v Evropě na dvoře císaře Barbarosy. Fridrich I. Barbarossa (1122-1190) se ovšem chybně řídil biblí, protože se pokusil nechat vysedět pštrosí vejce jen horkým sicilským sluncem.

Uprostřed 19. století vypsal ženevský doktor Grosse a pařížský obchodník Chagott cenu za první úspěšné vylíhnutí pštrosích vajec. První úspěchy v odchovu dosáhli v roce 1857 v Alžírsku a krátce na to princ Demidoff ve Florencii. Poslednímu se potěšil odchov 8 kuřat ze dvou snášek. První odchov v ZOO byl dosažen koncem posledního století v Marseille. Do Německa byli pštrosi dovezeni poprvé 1906 Karlem Hagenbeckem. O výborné schopnosti adaptace pštrosů hovoří fakt, že u Sterlingennu (poblíž Hamburku) zdárně přečkali několik mrazivých zim. V tomto období byl chov pštrosů v jižní Africe již široce rozvinut a byl blízko svému prvnímu vrcholu. Zájem farmářů zde vzbudili kolem roku 1860 a jejich úspěchu napomohlo pěstování vojtěšky (ideální krmivo pro pštrosy) a zavedení oplocení drátem. Rozmnožování pštrosů v průmyslovém měřítku pak napomohl vynález parafinové líhně v roce 1869. Kolem roku 1910 vyvážela Jihoafrická republika ročně 370 000 kg pštrosího peří a postupně začaly vznikat farmy i v Severní Africe, v USA a v Evropě. Obliba chovu pštrosů dosáhla v roce 1913, ale pak náhle skončila s počátkem první světové války. Teprve mnohem později si získal oblibu chov pštrosů na kůži a následně i maso. V současné době žije více než 80 % světové populace pštrosů na farmách nebo v zoologických zahradách. Bez domestikace by byli pštrosi dnes určitě ohroženi vymřením.

Zdroj obrázku Picryl a Flickr