Česká menšina v Kazachstánu

Čeští krajané žijící v Kazachstánu. Momentálně tento středoasijský stát prochází velmi krvavým obdobím a jeho budoucnost je nejistou, ale my se dnes podíváme do historie Čechů zde žijících.

V letech 1868 až 1880 odešlo z Rakouska-Uherska do carského Ruska téměř 16 tisíc Čechů. Důvodem jejich odchodu byly těžké životní podmínky v českých zemích a zvěsti o prosperitě v ruské říši, kde bylo velké množství nevyužité zemědělské půdy. Carská vláda lákala nové přistěhovalce řadou výhod, kterými bylo právo na koupi (levné) půdy a zakládání výrobních podniků, právo na národní školství, na vlastní samosprávu a náboženskou svobodu. Přistěhovalci byli osvobozeni na dobu 20 let od daní a zproštěni vojenské povinnosti. Převážná část Čechů se usadila ve volyňských újezdech Rovno, Dubno, Luck, Žitomir, Ostroh a další, ale část se usadila i v Moldávii.

Jelikož carská vláda chtěla osídlit rovněž území na Sibiři a v Kazachstánu, darovala jim půdu i zde. V roce 1911 se některé české rodiny usadily v obci Borodinovka. Ženy s dětmi čekaly na nádraží a chlapi odjeli na koních vybírat půdu. Pustou tajgu proměnili krajané brzo v oázu. Byla to zoufalá neutěšená krajina a oni tady zasadili růže, stromy, postavili si domy. Češi tady měli významné postavení, byli například předsedové zemědělských družstev, založili tady i Český spolek, v rodinách se dodržovaly české tradice. Poté, co se Kazachstán oddělil do Sovětského svazu, začala tady pro krajany těžká doba. Na každém kroku jim dávali najevo, že jsou cizinci. Vadilo jim rovněž, že se jejich děti musely namísto ruštiny začít učit kazašsky. Začátkem devadesátých let byla jejich situace špatná, komunita, ve které žili neměla šanci přežít. Proto se mnozí rozhodli odejít.
Kazašští Češi se dozvěděli, že se do ČSR v roce 1991 vrátili takzvaní volyňští Češi z oblasti jaderné elektrárny Černobyl. A využili toho. Ministerstvo vnitra tedy pověřilo proto Nadaci Člověk v tísni, aby zorganizovala přesun rodin, které v Kazachstánu nechtějí zůstat. Nadace kazašským Čechům nabídla bydlení i zaměstnání. Ti, kteří prokázali svůj český původ dostali trvalý pobyt a práci. V roce 2001 se vyčerpal potenciál počtu rodin, které se chtěly přesídlit a byly ochotny pro to něco udělat.

Byla mezi nimi i Marie Chalupníková, která v roce 1995 přišla z Kazachstánu do Seči na Chrudimsku. “Naši předci pocházeli z Moravské Třebové. Do Kazachstánu se vydali za půdou. V současnosti tam je ale život těžký, takže jsme se rozhodli s rodinou pro návrat,” líčí Chalupníková. V Seči nejdříve získala i s manželem práci jako pomocná síla v kravíně. Později si našli jinou práci a přestěhovali se do Jičína. S vládním programem, který ji umožnil návrat do Česka, je spokojená. Trápilo jí jenom to, že musela dlouho čekat na české občanství. To nezískávají krajané automaticky, ale až po zákonné lhůtě jako všichni ostatní žadatelé. “Čeští Kazaši se museli postarat o svůj návrat také trochu sami. My jsme s pomocí obcí zprostředkovali byty a práci, oni si museli zajistit dopravu a všechny potřebné papíry, aby měli za projekt také nějakou odpovědnost,” říká ředitel Člověka v tísni Šimon Pánek. Jeho společnost na návratu Kazachů do Česka spolupracovala s ministerstvem vnitra. “Snažili jsme se také, aby byli rozptýleni po celé republice. Když vznikne velká komunita, je to pro integraci špatně.” I díky promyšlené koncepci se integrace Kazachů podařila. Kazašské rodiny se normálně zařadily do české společnosti a byť zpočátku mluvili jenom rusky, už umí perfektně česky.

Kazašským krajanům nepomáhali v devadesátých letech jenom Češi. Největší komunitu mělo v Kazachstánu Německo. To zprostředkovalo návrat téměř 100 tisíc svých bývalých občanů. Pomoc krajanům nabídli také Poláci, po vlastní ose se z Kazachstánu stěhovali Rusové a Ukrajinci. Kromě kazašských krajanů pomohlo Česko s návratem také svým krajanům z Ukrajiny a Běloruska. Přijít tehdy mohli ovšem jenom ti, kteří žili v oblasti zamořené černobylskou havárií. Celkem jich bylo přes dva tisíce a další lidé přišli do ČR v pozdějších letech. V roce 2014 po revoluci na Ukrajině a obsazení Krymu Ruskem projevili někteří volyňští Češi z Žitomirské oblasti zájem o navrácení do původní vlasti.

Zdroj obrázku Wikimedia Commons

https://g.denik.cz/50/6f/kazach_skrip_enko_hsnka_jss_web_denik-galerie-800.jpg

Napsat komentář