James Delavare – černý zápasník ze Strakonic

Černoch ze Strakonic, aneb první zápasník a atlet černé pleti, který mluvil česky.

Nepochybně chvilkově nejslavnější Strakonickou rodačkou byla roku 1899 černá holčička Marie Kateřina Delavare. Černoši se zde moc často nerodili, takže je docela možné, že se jednalo o vůbec první dítě černé pleti všech dob ve městě. Kmotrovství se ujali Augustin Waraus, majitel vinárny čp. 140 na Velkém náměstí, a Kateřina Vlasáková, vdova po c. k. okresním tajemníkovi. Pokud vás zajímá, jak se vzali černoši v malém českém městě, tak tou dobou sem přijel africký černošský zápasník a atlet James Delavare, který se již nějaký čas v Čechách živil svým siláckým uměním.

James Delavare (někdy psáno De La Ware) se narodil roku 1858 ve městě Port Natal v Jižní Africe, dle některých zdrojů prý byl potomkem otců a dědů žijících ještě v otroctví při sběru bavlny. Dle jiných šlo o potomka černošského vládce, jehož unesl nepřátelský kmen a prodal námořnímu kapitánovi, s nímž se dostal do Evropy, kde pak vystupoval v cirkusech (v Prátru apod.). Není známo, kdy se poprvé objevil v českých zemích, ale patrně to bylo při nějakém atletickém / siláckém tour po Evropě. Záznamy uvádějí, že 8. prosince 1886 byl v Ústí nad Labem pokřtěn katolickým knězem. Zde se 22. srpna 1887 oženil s jistou Marií Prokšovou pocházející z rovin Hané od Prostějovska. O dva roky později se jim ve Strakonicích narodila zmíněná dcerka. Holčička je v tehdejším tisku popisována jako hezká maličká mulatka, která navštěvuje českou školu. Rovněž její otec se sám naučil obstojně česky, což novináři dávali do kontrastu k českým Němcům, kteří se zarputile odmítali učit českému jazyku.

James Delavare je u nás známý hlavně díky svým pozdějším zápasům se slavným Gustavem Frištenským (1879-1957), které do Olomouce lákaly obrovské davy zvědavců z celého okolí a i ze vzdálenějších krajů Moravy. Zápas s Delavarem v roce 1903 skončil Frištenského vítězstvím a o výsledku ostatních bohužel nemám informace, patrně ale dopadly obdobně. Nutno podotknout, že jeho živobytí bylo značně kočovného charakteru a při cestách putoval i se svou rodinou. Příjezd do Klobouků u Brna je popsán tak, že dorazili v boudě (asi maringotce) tažené koníkem. Právě Klobouky se staly místem, kde Delavare podlehl svému poslednímu zápasu. Stalo se tak 24. února 1907 v domě číslo 69 – Štefanově hostinci. Dlouho poté se tvrdilo, že osmačtyřicetiletý zápasník byl otráven, že zasáhl někdo, kdo mu nepřál úspěch a možná i jeho soukromí. Jako příčina smrti je však uváděna úplavice cukrová, což je cukrovka.

Ve zmíněném hostinci bylo jeho tělo vystaveno v rakvi na dvou židlích. Na stoličce ležel talíř, do něhož příchozí vhodili několik mincí, někdo papírovou bankovku. Plamen svíček se komíhal průvanem otevřených dveří. Nedaleko rakve seděla smutná žena, kterou nazvali Černou vdovou. Na druhý den po obřadu vyjel vůz s plachetkou úvozovou cestou nad Klobouky, sotva kdo se zajímal kam.

V roce 1914 zemřel v Jižní Africe bohatý černý šlechtic James Delavare, bez dědice. Vdova po zápasníkovi Delavarovi Marie vznesla po skončení první světové války dědický nárok, nicméně asi neúspěšně. Dědická aféra byla vděčným tématem tehdejších novin. Marie zemřela roku 1934 v Prostějově.

Zdroj obrázku Wikimedia Commons a Pixabay