Černoška Bella v Praze
Slavný cestovatel Emil Holub přivezl s sebou z Afriky mladou černošku. Stala se miláčkem Prahy a částečně se naučila česky i německy. Bohužel její další osud je neveselý.
Dne 18. května roku 1872 nastupuje Dr. Emil Holub (1847-1902) v Anglii na loď a vyplouvá k vysněnému kontinentu. Na africkou půdu vstoupí poprvé 1. července 1872 a tím začíná jeho první africká cesta, která bude trvat sedm let a během níž prozkoumá rozsáhlé oblasti jižní Afriky, provede četná přírodovědná, etnografická a etnologická pozorování, loví zvěř, sbírá hmyz a přírodniny. S Afrikou se Holub rozloučil v létě roku 1879. Výsledkem jeho sedmiletého bádání je téměř 31 000 kusů sbírkových předmětů, které během oněch sedmi let postupně zasílal do Evropy. Přiváží s sebou také dvanáctileté bečuánské děvče Bellu, která je zapsána v inventáři jako jedna z položek. Emil Holub si často najímal dětské pomocníky, protože jim mohl platit méně než dospělým domorodcům. Jednou z dětských pomocnic byla právě i Bella, která sice měla otce, ale velmi ji zanedbával a často se opíjel do němoty. Po příjezdu do Prahy se stala miláčkem Prahy. Byla živoucím exponátem na výstavách a lidé si ji velmi oblíbili. Díky Josefě Náprstkové se naučila částečně česky a německy. Zejména dámy z kruhu kolem paní Náprstkové jednaly s dívkou jako s rovnocennou bytostí. Emil Holub písemně slíbil, že ji do deseti let doveze zpět a byť se dívka vrátit nechtěla, byla odvezena roku 1883 při druhé výpravě do Afriky. V Boshofu byla předána paní, které náležela. Šestnáctiletá Bella velmi naříkala, plakala a prosila, aby mohla s výpravou zůstat, což však Holub nedovolil. Posléze se dozvěděli, že po jejich odjezdu dívka utekla a hledala je, leč nikdy se s ní již nesetkali. O jejím dalším osudu se už nic neví.
Samotný Dr. Emil Holub je velice zajímavou postavou našich dějin. Jindřich Dlouhý jej popsal těmito slovy: “Cestovatel Holub byl idealista, romantik, nadaný, zajímavý člověk, jemný a nezištný, někdy snad své síly přeceňující, doma ne vždy pochopený a proto nedoceněný. Mnoho trpěl, mnoho vykonal. Měl i on své chyby jako člověk i jako badatel, ale přesto svou činností a celým životem si zasloužil, abychom navždy v něm spatřovali člověka, na nějž jsme povinni vzpomínat vždy s úctou.” Šlo o hodně významnou osobnost své doby, a byť se v Evropě dočkal uznání i obdivu, doma ne. Velmi jej chválil mimo jiné i Charles Darwin, o čemž svědčí dopis, který mu napsal a poslal: “Vážený pane, dovolte, abych Vám po přečtení Vaší knihy sdělil jako starý muž, jak velice obdivuji Vaši šlechetnou vědeckou snahu pracovat přes všecky těžkosti, námahu a nebezpečí k obohacení a doplnění našich vědomostí o přírodě. Buďte ubezpečen mým přáním Vašeho nejlepšího zdaru a štěstí. Jsem Váš upřímný přítel a obdivovatel, Charles Darwin.”
Zdroj obrázku Wikimedia Commons