Brusiči nožů z Thiers
Na první pohled by se mohlo zdát, že na fotografii vidíme partičku spících povalečů, leč jde o tvrdé pracanty. Konkrétně brusiče nožů, ve Francii označovaných jako ventres jaunes (doslova “žlutá břicha”), což odkazovalo na barvu brusného kamene. Poloha tváří k zemi měla pracovníky ochránit před bolestí zad, jelikož takto museli vydržet po celý den. Nevýhodou samozřejmě bylo, pokud pískovcový kotouč praskl, kus úlomku mohl s sebou odnést i dělníkovu tvář. Nutno podotknout, že tito muži pracovali ve velkém hluku, vlhkosti a chladu. Zaměstnavatelé je tedy pobízeli, aby si do zaměstnání brali své psí mazlíčky, kteří jim zahřívali nohy a poskytovali společnost.
Samotný snímek pochází z doby kolem roku 1900, kdy bylo město Thiers proslavené uměním nožířů. Město má dnes asi 40 tisíc obyvatel a najdeme jej v hornaté krajině centrální Francie v departmentu Puy-de-Dôme, stranou od hlavních francouzských turistických středisek. Protéká jím však divoká řeka Durolle, která v minulosti přes transmise přinášela energii četným nožířským továrnám na jejím břehu.Legenda praví, že nožířské umění s sebou přinesli křižáci, leč výroba se oficiálně datuje až do 15. století, kdy ve městě byly tři desítky nožířů. Tento počet však do 16. století vzrostl na úctyhodných 200 dílen. Dokonce zde vznikla i sériová výroba, kdy každý z dělníků ovládal pouze část z náročné tvorby. Nože tak bylo možné unifikovat, čímž se zrychlila výroba a zlevnila cena. Dnes jsou tyto staré provozy již opuštěny, některé se rozpadají, jiné slouží jako muzea podporovaná granty Evropské unie. Nožířské továrny se přestěhovaly do moderních hal na okraj města. Zajímavé je, že zdejší nože, ať už je vyrábí kterákoliv továrna, mají stále stejný design, na kterém se všichni dokázali dohodnout. Na počátku května se do Thiers sjíždějí milovníci nožů z celého světa na velkou a proslulou výstavu nožů.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons a Flickr
