Brazilská otrokyně se stala mučednicí

Africká otrokyně Escrava Anastácia, žila v 18. století v Brazílii, kam ji přivezli otrokáři. Proslula krásou a také tím, že byla nucena nosit na svém obličeji masku. A přestože ji církev neprohlásila za svatou, mnoho Brazilců ji považuje za mučednici.

Její matka byla ženou náčelníka afrického kmene Galanga. Jak už se v té době dělo mnoha domorodým obyvatelům Afriky, dostala se do rukou evropských otrokářů, kteří ji na lodi převezli do Brazílie. Tou dobou již sice byla těhotná, ale její první bílý majitel ji ještě před odjezdem znásilnil. Prodal ji pak Joaquinu Pompeuovi. Anastácia se narodila na jeho pozemcích a měla modré oči, což zřejmě zdědila po otci, ale mezi otroky to byla naprostá výjimka. Byla nesmírně krásná, což jí ale mnoho štěstí nepřineslo. Dcery majitele plantáže na ni žárlily a požádaly otce, aby Anastácii nechal nasadit těžký železný obojek a masku přes ústa, aby nemohla mluvit. Masku nosila po zbytek života a byla sundávána pouze při jídle. Okovy jí působily nesmírnou bolest, nicméně dle všeho svůj úděl snášela se stoickým klidem a ke každému se chovala velmi mile. Její majitel se k ní choval s brutální krutostí, znásilňoval ji, bil, mučil, v čemž jej povzbuzovaly jeho žárlivé dcery. Anastácia nakonec dne 12. května 1740 zemřela na tetanus, který jí způsobil právě její rezavějící železný obojek. Před smrtí všem odpustila jejich kruté chování, což z ní v očích lidí definitivně udělalo světici. Dokonce i její majitel nakonec udělal velkorysé gesto, když jí posmrtně propustil, udělil jí svobodu a dopřál jí civilní pohřeb. Ostatky byly umístěny do kostela Rosario, kde však byly později zničeny při požáru. Dodnes je Escrava vnímána jako symbol odpuštění, modlí se k ní sestry, vězni a nemocní, ve čtvrti Vas Lobo v Riu de Janeiru má svůj vlastní oltář, kde ji mohou lidé uctívat.

Zdroj obrázku Wikimedia Commons