Blanche Monnier (1849-1913)

Blanche Monnier (1849-1913) se stala obětí patrně nejhoršího případu domácího násilí ve Francii.

V 19. století věznila matka svou dceru 25 let v malém pokojíčku, bez jídla, vody, světla a v otřesných podmínkách. To vše oplátkou za to, že se zamilovala do nevhodného muže. Když jí bylo 25 let, se zamilovala do staršího právníka, který se ale nezamlouval její aristokratické matce. Důvodem bylo, že nebyl bohatý a neměl nárok na penzi. Po nějaké době Blanche prostě zmizela a nikdo ji na veřejnosti již neviděl. Matka a bratr na oko truchlili a později pokračovali v normálním životě. Smutné je, že sousedé prý věděli o dívčině uvěznění a často slýchali z jejího pokoje křik. Domnívali se ale, že je šílená a držení psychicky nemocných členů rodiny doma, bylo tehdy běžnou praxí. Později každý uvěřil oficiální verzi o jejím zmizení. V květnu roku 1901 obdržela policejní stanice tajemný dopis, v němž bylo napsáno: “Musím vás informovat o vážné věci. Mluvím o staré panně, která je zamčená v domě paní Monnierové, napůl vyhladověla a žijící ve vlastní špíně.”Zajímavé je, že k záchraně nemuselo vůbec dojít, jelikož rodina madam Monnierové byla považována za počestnou, policisté se ale naštěstí rozhodli ověřit informace udané v dopise. Policisté si povšimli zamčených dveří v podkroví. Když je otevřeli, porazil je neskutečný zápach. V pokoji našli podvyživenou ženu ležící ve zbytcích jídla a mezi výkaly, mžourající přes světlo, které neviděla 25 let. Blanche Monnier vážila pouhých 24 kilogramů. Živila se pouze nedojedky, které zbyly po matce.

“Ta nešťastná žena ležela kompletně nahá na shnilé matraci. Kolem ní byla krusta odpadků z exkrementů, zbytků masa, zeleniny, ryb a chleba. Viděli jsme také šváby procházející se po posteli. Vzduch v místnosti byl tak odporný, že se tam nedalo zůstat déle, než pár sekund,” popsal svědek. Matka Luisa byla okamžitě zatčena a ke všemu se doznala, ale po 15 dnech ve vězení zemřela. Její bratr, Marcel Monnier byl původně odsouzen na 15 měsíců do vězení, ale po odvolání byl zproštěn viny. Tehdejší zákony totiž nevyžadovaly od občanů pomoc jiné osobě. Rovněž tvrdil, že dveře nebyly zamčeny a jeho sestra mohla kdykoliv odejít.

Po zachránění bylo zmíněno, že Blanche nemůže správně mluvit a je naprosto deliriózní. Její bratr Marcel tvrdil, že byla držena v pokoji kvůli tomu, že byla zuřivá a špinavá. Jeho tvrzení se ale nepotvrdilo a dívka byla klidná a šťastná, když se jí věnovaly zdravotní sestry. Později nabrala na váze a dokázala komunikovat, byť jen krátkými frázemi. Hluboké trauma ji hluboce poznamenalo a nedokázala se plně zotavit. Dalších 12 let, až do své smrti, tak prožila v psychiatrické léčebně, sanatoriu ve Blois. Blanchin milovaný právník zemřel v roce 1885. Autor dopisu není znám, někteří za něj považovali jejího bratra Marcela, jiní někoho ze služebnictva.

Zdroj obrázku Wikimedia Commons