Bitevní lodě proti rybářům
Během incidentu na Dogger Bank, v roce 1904, si ruské loďstvo spletlo britské rybářské lodě s japonskými torpédovými čluny, pálilo po nich a v nastalém zmatku několikrát zasáhlo i vlastní lodě. Moc nechybělo a málem došlo ku střetu i s britskou flotilou, tentokrát již po zuby ozbrojených lodí.
Rusko-japonská válka začala v únoru 1904 útokem na přístavy Port Arthur a Čemulpcho. Vavříny vítězství nad Otomanskou říší ověnčený admirál Stěpan Osipovič Makarov (1849-1904) zahynul v minovém poli i se svou vlajkovou lodí Petropavlovsk a 679 námořníky. Zbytek Tichooceánské flotily se zde ocitl v defenzívě a zablokován v přístavu. Na záchranu byla vyslána Baltská flotila, urychleně přejmenovaná na 2. tichooceánskou eskadru. Okolo Velké Británie skrz Středozemní moře a Suezský průplav se vydala nesourodá flotila admirála Zinovije Petroviče Rožestvenského (1848-1909) tvořená dílenskými loděmi, křižníky a bitevními loděmi, které byly za bouřlivého moře nestabilní tak, že podle některých zdrojů nesměly vyvěšovat vlajkoslávu. Posádky lodí byly podobnou tragédií. Flotila za obrovských zmatků vyplula 16. října 1904 a od počátku byla doprovázena povídačkami o rychlých torpédových člunech, které Japonci skryli podél dánského pobřeží a v norských fjordech. Nezkušené, nervózní a patřičně paranoidní posádky ruských lodí připluly v noci 21. října k mělčinám Dogger Banku v Severním moři asi 100 kilometrů od pobřeží Velké Británie. Ve vodách bohatých na ryby se v mlze pohybovaly britské rybářské lodě, o kterých neměla ruská flotila ponětí. Ruské hlídky zahlédly světla a světlice (Britové je vypálili, aby o nich Rusové věděli a neudělali nějakou hloupost), což bylo nahlášeno jako příchozí palba japonských lodí a ruská flotila se pustila do svého soupeře. Silné světlomety bitevních lodí se snažily v mlze najít nepřítele a lodě zahájily palbu. Během několika minut dostal křižník Aurora několik zásahů pod čáru ponoru a byli zabiti lodní kněz a jeden námořník. Bitevní loď Orjol třídy Borodino (predreadnought) vypálila během 25 minut 500 granátů různých ráží a nic netrefila, naopak inkasovala několik zásahů od jiných ruských lodí! Díky palbě dalších ruských lodí ale ke dnu šla anglický rybářská loď Crane a další byly těžce poškozené. Když zmatení Rusové zjistili, co se stalo, ukončili palbu, ale pro několik Britů již bylo pozdě. Jediné, co zachránilo ostatní lodi od osudu Crane, byla očividná neschopnost Rusů cokoliv dalšího trefit.
Velká Británie zuřila a Royal Navy se vydala stíhat ruskou flotilu v kanálu La Manche a vzhledem k tomu, že podepsala dohodu s Japonskem, byla zde reálná možnost střetu Royal Navy s Rusy. Rusové tvrdili, že paniku způsobila možnost skrytí japonských torpédovek mezi rybářské lodě a po nezávislém vyšetřování v Paříži ruská strana zaplatila odškodné ve výši 66 000 liber. Horší ale bylo, že flotile byl Brity upřen vstup do Suezského průplavu a ta tedy musela obeplout celý africký kontinent, což zhatilo plány na využití momentu překvapení (o pohybu flotily mj. průběžně informoval i tisk). Po 27 000 kilometrech útrap se rusové střetli s japonskou flotilou admirála Heihačiró Tógóa a byli poraženi v námořní bitvě u Cušimy v květnu 1905. Japonské loďstvo bylo výrazně silnější než ruské, avšak hlavní příčinou potopení nových ruských predreadnoughtů bylo jejich přetížení naloženým uhlím. Hlavní pancéřový pás přetížených lodí se dostal pod hladinu moře a tak nemohl chránit tyto lodě před japonskými granáty. Ruská pozemní armáda byla ještě před Cušimou definitivně poražena v bitvě u Mukdenu. Prostřednictvím amerického prezidenta Theodora Roosevelta byl 5. září 1905 v Portsmouthu uzavřen mír mezi oběma stranami.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons, Getty Images a Shutterstock
