Bitva u Wayna Daga (1543)

Kterak etiopsko-portugalská armáda porazila somálské muslimy v bitvě u Wayna Daga v roce 1543.

Tradiční nepřátelství mezi Somálskem a Etiopií pochází již z 16. století a trvá dodnes. Pokus si chceme celý příběh detailně popsat, tak se nejprve musíme přesunout na severozápad dnešního Somálska, kde se tehdy nacházel Adalský sultanát ( عدل‎‎). Ahmad ibn Ibrahim al-Ghazi (1506-1543) se zde prohlásil za imáma a zahájil vzpouru proti sultánu Abu Bakrovi Muhammadovi. Po jeho zavraždění a převzetí moci, se al-Ghazi rozhodl přestat platit tribut křesťanské Etiopii a v polovině roku 1520 jí vyhlásil svatou válku – džihád. Jeho cílem byla islamizace Etiopie a za tímto účelem hledal podporu Osmanské říše. Zásobený střelnými zbraněmi od Osmanů, byl schopný porazit Etiopany v bitvě u Shimbry Kure roku 1529 a získat tak kontrolu nad bohatou etiopskou vysočinou, ačkoli jeho nepřátelé dál kladli odpor. Dne 28. října 1531 byla etiopská armáda pod vedením císaře Dawita II., vlastním jménem Lebna Dengel (1496-1540), rozdrcena v bitvě u Amba Sel. Muslimská armáda poté pochodovala na sever, aby vyplenila ostrovní klášter u jezera Hayq a kamenné kostely v Lalibela. V Tigraji imám porazil další armádu nepřítele a když dorazil do Axumu, zničil zde starodávný kostel Pany Marie Sionské ve kterém byli po staletí korunováni etiopští císaři. V roce 1541 poslalo Portugalsko, mající své zájmy v Indickém oceánu a celé oblasti, do Etiopie pomoc ve formě 400 mušketýrů, množství řemeslníků a dalších nevojáků. Reakcí na tento tah bylo zaslání 900 vojáků Adalskému sultanátu od Osmanů a zhruba 2 000 arabských střelců. Imám Ahmad al-Ghazi velmi rychle svých výhod využil. Během podzimní kampaně v roce 1542 se mu podařilo 28. srpna zajmout portugalského velitele Cristóvãa da Gamu v bitvě u Wofly. Byť se Portugalcům původně dařilo a pokud by měli kavalérii, nepřítele mohli rozprášit, samotná bitva dopadla katastrofou. Většina Portugalců zde padla a aby to nebylo vše, tak jejich ukořistěné muškety pomohly ještě víc posílit vojsko nepřítele. Těžce zraněný velitel da Gama byl zajat spolu s deseti svými muži a poté, co odmítl nabídku, aby si zachránil život, pokud by konvertoval na islám, byl popraven. Imám Ahmad dokázal po tomto vítězství obsadit tři čtvrtiny křesťanské Etiopie a prakticky by se již dalo hovořit o vítězství. Nutno zmínit, že během tažení byly všechny obsazené vesnice i města popleněna a vypálena, nemluvě o ničení kostelů. Díky kořisti mohl imám vyplatit většinu osmanských žoldáků a ponechal si jich zhruba jen dvě stovky. Po bitvě se armáda stáhla do Emfrazu u jezera Tana, aby počkala na nadcházející období dešťů.

Ne všichni portugalští vojáci však zahynuli v bitvě u Wolfy. Zhruba 50 z nich uprchlo a nakonec se spojilo s etiopskými silami, kterým velel nový císař Gelawdewos (syn Dawita II.). Nový vládce sice požádal portugalského krále o další posily, ale mezitím došlo k nečekané události. Etiopská armáda rozprášila menší oddíl nepřítele a zajatci prozradili polohu zimního tábora imámovy armády. Ukázalo se, že je velmi blízko – Wayna Daga u jezera Tana, a tak bylo rozhodnuto nečekat na posily a urychleně se s nimi střetnout. Na první pohled se jednalo o čiré šílenství, jelikož nepřátelské vojsko čítalo kromě zmíněných 200 osmanských žoldáků a asi 14 000 pěšáků a 1 200 jezdců. Zatímco etiopské síly měly 8 000 pěších vojáků, 500 etiopských a 60 portugalských jezdců a 70 portugalských mušketýrů. Velmi rychle propukly menší šarvátky mezi jezdectvem obou armád a jelikož si byl císař Gelawdewos vědom dvojnásobné převahy nepřítele, rozhodl se mu čelit v opevněném táboře. První úder musulmanů se podařilo odrazit díky portugalským střelcům a úderu kavalérie. Ahmad ibn Ibrahim al-Ghazi se rozhodl osobně vést druhou vlnu a útok směřoval přímo proti mušketýrům. Nutno zmínit, že tehdejší ruční střelné zbraně měly krátký dostřel a jejich nabíjení bylo časově náročné. Pokud tedy nepřítele nezastaví první salva, nebudou mít střelci dost času k opětovnému nabití. Zpět ale na bojiště. Zaburácela salva a vojáci okamžitě zahodili muškety, tasili meče připravili se na boj muže proti muži. Nepřítel ale zakolísal a když se dým rozplynul, vojáci spatřili imámova koně s prázdným sedlem. Al-Ghazi byl střelen do hrudníku. Když spadl na zem, mezi jeho podřízenými zavládl chaos, který se brzy změnil v paniku. Muslimský velitel byl duší džihádu, plamenem, který zahříval srdce Mohamedových válečníků. Když tento plamen zhasl, propadli jeho následovníci panice. Jediná kule z portugalské muškety tak zastavila armádu 15 000 fanatiků. Císař Gelawdewos využil krizi v nepřátelských řadách a vydal rozkaz k útoku. Muslimská armáda se rozpadla. Křesťané zaútočili na nepřátelský tábor, kde osvobodili množství otroků a zajatců. Mnoho etiopských vojáků se šťastně shledalo se svými zajatými příbuznými. Kdo byl šťastný mušketýr, který přesně zasáhl imáma Ahmada, se nikdy nepodařilo zjistit. Přesto to byl jeho výstřel, který zachránil Etiopii a určil výsledek celé války. V následujících letech byli Somálci vyhnáni z Etiopie a politická situace v regionu se vrátila k době před válkou. Většina Etiopie byla stále v rukou muslimů, ale sever byl osvobozen. Portugalští mušketýři se vrátili do Evropy a Gelawdewos pokračoval v tažení a postupně dobýval provincie dříve ztracené jeho otcem.

Nutno zmínit, že imám Ahmad nebyl onou osudnou střelou zabit, ale jen těžce zraněn. Při pokusu o útěk z bitvy jej dostihl a sťal mladý velitel etiopské kavalérie jménem Azmach Calite. Imámova manželka Bati del Wambara měla větší štěstí a spolu s přeživšími osmanskými střelci dokázala uprchnout. V Hararu shromáždila věrné následovníky a v úmyslu pomstít smrt svého manžela se provdala za jeho synovce Nur ibn Mujahida pod podmínkou, že Nur pomstí porážku imáma Ahmada. V roce 1550 tak Nur vpadl do nížin Bale a Hadiya, ale byl odražen Rasem Fanu’elem. V následném tažení na území nepřítele se Etiopané zmocnili obrovského množství cenných předmětů, dobytka a poplenili dokonce město Harar. Na rok 1559 se císař Gelawdewos osobně ujal dalšího tažení, ale 23. Března byl v bitvě zabit. Samotný Nur mu uťal hlavu a vystavil na sloupu u brány v Hararu. Na etiopský trůn tak nastoupil jeho bratr Menas (syn Dawita II.).

Válka mezi Etiopií a adalským sultanátem ale nebyla jediným konfliktem v této části Afriky, zároveň totiž Portugalci vedli svou vlastní válku s Osmany. Tyto boje probíhaly na Africkém rohu, východní Africe, ale i vodách Indického oceánu, Adenského zálivu a Rudého moře. Pro Etiopany tak bylo spojenectví s Portugalci velmi prospěšné. Osmané tak nebyli schopní Ahmadovým následovníkům pomoci. V roce 1577 bylo hlavní město Adalu přesunuto z města Zeila do Hararu a následoval prudký úpadek adalské moci.

Zdroj obrázku Wikimedia Commons

https://i.redd.it/uqy7kmgzkclz.png

Napsat komentář