Armádní dudák Josef Čejka

Nejenom skotské pluky měly své polní dudáky. Dudák-voják píseckého pluku číslo 11 Josef Čejka z Klatov, povoláním malíř, hraje v zákopech roku 1917 svým krajanům. Fotografie byla otištěna v knize Hrály dudy vydané v Praze téhož roku.

Josef Čejka se narodil 28. června 1886 v Klatovech, v rodině papírníka Josefa Čejky st. a jeho manželky Anny, rozené Špirkové. Po maturitě (1903) se věnoval soukromému studiu malířství, od 1906 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, školu nedokončil. Od 1909 se výtvarně vzdělával ve Vídni. Po studijním pobytu v Mnichově se věnoval krajinomalbě (především motivům z rodného Klatovska), malbami vyzdobil radniční síň v rodišti, kreslil podobizny a karikatury. Později se zabýval hlavně grafikou, knižními ilustracemi (spolupracoval zejména s časopisy Humoristické listy a Švanda dudák, ilustroval též řadu knih pro děti), plakáty a reklamními kresbami. Navrhoval také dřevěné hračky. Velký zájem projevoval o divadlo, po válce byl 1918–1921 členem kabaretu Červená sedma, kde působil jako konferenciér a strhující vypravěč anekdot. Podobně jako řada dalších výtvarníků první poloviny 20. století se i on nadchl pro loutkové divadlo, v němž chtěl uplatnit jak své výtvarné předpoklady, tak herecké nadání. V listopadu 1929 otevřel v Radiopaláci na pražských Vinohradech maňáskovou scénu Škrholeum. Pro ni vytvořil originální jeviště s transparentními dekoracemi a řadu loutek a působil tam i jako jediný herecký interpret. Scéna však neměla dlouhého trvání, jeviště s loutkami skončilo posléze v Bělehradě, kde bylo za druhé světové války zničeno. Josef Čejka zemřel na mozkovou mrtvici 24. března 1932 v Praze.

Zdroj obrázku Hrály dudy a Klatoviny