Argarská civilizace
Ještě před nějakými 3 600 vzkvétala na území dnešního jihozápadního Španělska na svou dobu vyspělá civilizace rané doby bronzové, pojmenována podle naleziště v almerijském El Argaru jako argarská. Existovala zde vyspělá několikatisícová města, která byla propojena systémem různých cest, dnes bychom řekli infrastrukturou. Velice slavné jsou rovněž tehdejší kamenné stavby zvané Motillas.
Civilizace se rozvíjela 900 let v relativním poklidu, než přišel zlom. Nešetrné zacházení s přírodními zdroji vedlo k ekologickému kolapsu. Argarská civilizace během několika let prostě zmizela a vědci dlouho nevěděli, co tuto katastrofu způsobilo.Oblast okolo Granady a Sevilly, kde byla centra argarské kultury, je plná písku, léta jsou zde horká a místní rostlinstvo trpí častými požáry. Výzkumníci se soustředili na vzorky zkamenělin různých druhů pylu z usazenin nahromaděných v půdě pohoří Baza a Gádor. Dostali se do maximální hloubky něco přes čtyři metry až ke skalnatému podloží. Jejich cílem byla rekonstrukce ekosystému z doby, kdy zde Argařané spokojeně žili, a z výsledků chtěli vyvodit, jak se vyvíjelo životní prostředí v této části Španělska.
Vědci zjistili, že před 5500 lety se místní klima začalo měnit, bylo sušší, ale vegetace se přizpůsobila a ke kolapsu ještě nedošlo. Civilizace se zprvu pomalu a poté čím dál prudčeji rozvíjela. Zhruba okolo roku 2000 před naším letopočtem byl rozvoj argarské civilizace takový, že potřebovala stále více zdrojů. Populační křivka prudce stoupala a každý člověk pochopitelně potřeboval obživu. Zintenzívnila se důlní činnost, proběhlo rozsáhlé odlesňování. Nárůst populace vyvolal i zvýšený zájem o zemědělskou půdu. Argařané tedy vypálili ohromné množství lesního porostu, ze kterého se stala orná půda. Drancování přírodních zdrojů nabralo nebývalých obrátek. Již v roce 1800 před naším letopočtem se krajina, v níž argarská civilizace sídlila, proměnila v porosty houštin a trnitých křovisek. Pak během necelého desetiletí, což je neskutečně krátká doba, se vytratila místní biodiverzita, tedy rozdílnost všech živých systémů, a rozklad ekosystému byl dokončen. Co tento vývoj znamenal pro lidi, kteří zde tehdy žili, si lze snadno představit. Prostředí se již nedokázalo vzpamatovat. Zmizelo dřevo, jeden ze základních prostředků pro stavby obydlí. Procento písku v půdě se neustále zvyšovalo, až bylo nemožné ji nadále obdělávat a bylo znemožněno i pastevectví. Několik desetiletí argarská kultura ještě živořila, ale v souboji s drsnou přírodou nemohla obstát. Zhoršená hospodářská situace vyvolala sociální napětí a postupnou vnitřní rozpad. Okolo roku 1400 z kdysi slavné civilizace zůstaly již jen trosky.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons
