Antoine-Laurent de Lavoisier

Francouzský šlechtic a vědec Antoine-Laurent de Lavoisier (1743-1794) se zapsal do dějin jako zakladatel moderní chemie, ale na konci života provedl na sobě i jeden velice zajímavý experiment. Zajímalo jej, jak dlouho ještě hlava vnímá okolí po oddělení od těla.

Lavoisierovo pole působnosti se ovšem neomezovalo jen na chemii. Původně vystudoval práva a meteorologii a jeho všestranná osobnost fušovala takřka do každého oboru. Jenže věda člověka v 18. století sama o sobě neuživila, a tak se svým tchánem rozjel soukromou firmu, která vybírala daně pro královský dvůr. Šlo o velice pragmatickou činnost, jež rodině zaručovala stálý příjem. Pozice výběrčího daní však chemikovi zároveň získala četné nepřátele. Dokonce i kolegové v Akademii věd mu vyčítali, že je na královy poddané příliš tvrdý. Francouzská revoluce bohužel veškeré jejich vědecké úsilí smetla rázem ze stolu. Maximilien Robespierre neviděl v chemických experimentech žádný přínos, Lavoisier byl pro něj jen zloduchem, který obírá poctivé Francouze o zlato, aby ho poslal nenasytnému králi. Slavný chemik byl i se svým otčímem odsouzen k smrti stětím gilotinou.

Protože byl však vědec každým coulem, rozhodl se využít své popravy k poslednímu experimentu. Zajímalo jej, jak dlouho ještě hlava vnímá okolí po oddělení od těla. Dr. Guillotin sice tvrdil, že jeho popravčí nástroj dopřeje odsouzencům okamžitou smrt bez zbytečných útrap. Někteří vědci však pochybovali, zda hlava oddělená od těla opravdu ztrácí vědomí ihned. Antoine Lavoisier to tedy vyzkoušel sám na sobě. Vypráví se, že nakázal svému kolegovi, aby jej po vykonání rozsudku pozoroval a počítal, kolikrát jeho hlava zamrká. Kolega Lagrange jeho přání vyhověl. Lavoisier na něho údajně po stětí mrkal ještě po dobu celé minuty.

Zdroj obrázku Wikimedia Commons