Obličejové protézy (1918)

V zákopových bojích první světové války byla velice běžná traumatická zranění tváře, ať již projektily, šrapnely, střepinami nebo letícími úlomky. Pokud takto zasažení vojáci nevykrváceli nebo nepodlehli šoku, byli rychle obvázáni a převezeni do nemocnic v zázemí. Postupem času bylo nutno řešit rovněž zapojení takto zraněných mužů do běžné společnosti a tedy co nejvíce obnovit jejich původní vzhled. Někteří vojáci se podrobili plastické operaci, která byla velice zdlouhavou a v době před nástupem antibiotik i velice nebezpečnou. Alternativou bylo zakrytí rány pomocí protézy. Nejprve byl sejmut sádrový odlitek poškozené tváře. Následně se umělečtí sochaři, ujali rekonstrukce modelu dle fotografií před poraněním, nebo dle svého cítění. Z této plastiky byla vyhotovena přesná protéza, zakrývající chybějící část tváře. Pro co nejlepší efekty byly často používány skleněné oči, umělé vousy a podobně. Pokud vás zajímá, jak se uchycovaly ke tváři, tak se nejčastěji využívalo brýlí. Povrch byl následně nepatinován dle odstínu pokožky. Nejznámější sochařkou, která svým umem pomáhala zraněným nešťastníkům, byla americká sochařka Anna Coleman Ladd (1878-1939).

Zdroj obrázku Wikimedia Commons a Flickr