Poslední útok jezdectva (1942)
Útok Savojské kavalérie u vísky Izbushenskij.
Jeden z posledních klasických útoků jezdectva se odehrál dne 24. srpna 1942 u vesnice Izbushenskij na Donu. Šlo o útok italského jízdního pluku “Savoia Cavalleria” proti pozicím sovětského 812. střeleckého pluku (304. střelecká divize). 20. srpna zahájila Rudá armáda na Donu ofenzivu. Italská 2. pěchotní divize “Sforzesca” nebyla schopna tlaku Sovětů čelit a byla nucena po dvou dnech bojů ustoupit. Savojská kavalérie pod velením plukovníka Alessandra, Hraběte Bettoni Cazzago, měla posílit italské síly v oblasti s rozkazem obsadit kótu 213,5. Během večera 23. srpna se Italové utábořili asi kilometr od kóty s tím, že ji ráno příštího dne obsadí. Během noci však dva prapory 812. střeleckého pluku Rudé armády zaujaly pozice na kótě, zakopaly se ve zhruba kilometrovém oblouku proti italskému táboru a čekaly na rozbřesk, aby zaútočily.
Dne 24. srpna ve 3.30 ráno se italská jízdní hlídka dostala do kontaktu se Sověty, kteří tak přišli o moment překvapení a zahájili palbu na italské pozice po celé šíři své linie. Plukovník Bettoni byl proto nucen uchýlit se k zoufalému řešení a zavelel k jízdnímu útoku proti sovětským zákopům. Italská koňmi tažená artilerie čítající 4 kusy se rychle přemístila na vhodnou pozici a zahájila palbu, do čela italského tábora byly přemístěny kulomety, kryjící útok. Bettoni pak dal rozkaz 2. eskadroně (asi 100 jezdců) k útoku na levé křídlo sovětských sil. Pod velením kapitána De Leone se eskadrona vrhla do útoku a s tasenými šavlemi a s granáty v rukou napadla podélně sovětské zákopy. Desátník Lolli, neschopen tasit, protože jeho šavle se zasekla v pochvě, útočil držíc vysoko nad hlavou ruční granát. Trubač Carenzi, který musel zvládat manipulaci s pistolí a trumpetou najednou, nechtěně zastřelil vlastního koně. Italští váleční koně však navzdory intenzivní palbě nepřítele překonali stovky metrů cedíc krev na každém z nich. Potom co útočící Italové zvládli dojet zhruba do půli sovětských zákopů, činily ztráty eskadrony zhruba 50 %.
Plukovník Bettoni, který zpozoroval, že sovětští vojáci opouštějí zákop a snaží se útočit do zad druhé eskadrony, dal rozkaz 4. eskadroně sesednout a zahájit frontální útok. To umožnilo 2. eskadroně přeskupení za sovětskými liniemi a podniknutí dalšího nájezdu. Po jejím návratu požadoval její velitel obnovení útoku. Ten byl proveden 3. eskadronou vedenou již netrpělivým kapitánem Marchiem, jehož jezdci zaútočili na sovětské pozice frontálně. V 9.30, šest hodin od jeho zahájení, bylo po boji.
Během útoku zahynulo 32 Italů včetně velitelů 3. a 4. eskadrony, 52 bylo zraněno. Zahynulo také 100 koní. Podle italských odhadů bylo na sovětské straně zabito 150 mužů, 300 jich bylo zraněno a 600 zajato (včetně několika Mongolských čet vybavených italskými uniformami ukořistěnými divizi “Sforzesca”). Krátce po akci se na místo dostavili němečtí důstojníci, z jednotky umístěné na levém křídle Savojců, kteří boj pozorovali z vedlejšího kopce, a hraběti Bettonimu sdělili: “Plukovníku, ale takhle se to již nedělá.” Velmi milovaný a oceňovaný přeživší útoku byl kůň Albino, který během bitvy přišel o zrak. Dožil se roku 1960.
Zdroj obrázku Pixabay a Wikimedia Commons
